sobota, 13. srpen 2011

Mahlerova Druhá

Napsal(a) 

Druhý festivalový večer Sanfranciského symfonického orchestru (20. 5.) na Pražském jaru měl na programu jediné dílo – Mahlerovu Druhou symfonii . Hosté nezůstali nic dlužni očekávání a své pověsti. Michael Tilson Thomas přivezl skladbu nastudovanou v intencích vlastní jedinečné koncepce, zřetelně promyšlené a prožité. Charakterizovala ji do určité míry, jakkoli to zní téměř podivně, komornost – nešlo o velikášské omračující provedení, ale o neustále zadržovaný, zdrženlivě gradovaný monument, který co nejvíc šetří s největším zvukem i s patosem. Bylo to pojetí zajímavým způsobem propojující přesnost a neokázalost s romantičností, agogický plán s plánem zvukovým. První věta nebyla nijak drásavá, dirigent se nebál měkčího zvuku, ani klidu. Druhá věta, zdůrazněná jako opravdové intermezzo, celé v polohlasu, upoutala nízkou dynamikou, pomalým tempem, tísnivou atmosférou i idylickým pokojem, úžasně zahraným pizzicatovým úsekem. Ve třetí větě bylo možné obdivovat nejen jakoby mimoděk dosaženou lehkost, ale i to, jak dirigentovi drží pohromadě různé vrstvy. U čtvrté věty bylo cítit, že si dynamiku ještě šetří pro příští hudební vývoj. Čím dál víc vynikaly dynamické kontrasty, místo dostávala hra s vyhrocenějším průběhem temp a zvukové hladiny, přicházelo zdůrazněné očekávání, efekty hry za scénou, žesťové chorály... Součástí koncepce bylo ale trpělivé vyčkávání s gradací ve finále symfonie. Dirigent dokázal i při napětí a vzrušení vycházejícím z očekávaného hudebního vývoje držet aparát na uzdě až k několika vzácným extatickým okamžikům. Sóla (Laura ClaycombKatarina Karneus ) a zejména pak Klopstockův sborový hymnus (v podání velmi dobrého Českého filharmonického sboru Brno ) tak vyzněly se vší závažností a niterností – a vystupňované ideové a hudební rozuzlení přitom nesklouzlo do halasné vyprázdněnosti. Orchestr má po letech soustavné spolupráce evidentně s šéfdirigentem úzké a chápavé propojení, je nesmírně poddajný, dokonale reagující, naprosto perfektní v detailech a skvěle sehraný pro celkový dojem. Dirigentovo cítění Mahlerovy hudby je moderní, dynamické, zvukově a výrazově náročné, vyhraněné, s velkým pochopením pro existenciální podtóny, současně však velmi jemné, schopné tedy dodat provedení na zajímavosti a neopakovatelnosti. Šlo nejen o jeden ze dvou nejlepších koncertů letošního festivalu, ale i o nezapomenutelný umělecký projev.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.