pondělí, 2. srpen 2010

Mahler, Zemlinsky a Foerster

Napsal(a) 

Velikonoční festival uspořádaný Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK měl po svátcích v programu nepochybně jako magnet vystoupení tělesa s Dagmar PeckovouJiřím Bělohlávkem . Slibné a mimořádné ovšem zdaleka nebylo jen silné interpretační obsazení, ale také dramaturgie koncertu ve Smetanově síni. Soustředění pozornosti na přelom 19. a 20. století a v něm na tři generačně blízké skladatelské osobnosti příbuzných východisek bylo zajímavé a splnilo očekávání. Mahlerovo AdagiettoPáté symfonie je ve své nekonečné lyrice čím dál vděčnějším samostatným číslem; pod taktovkou Jiřího Bělohlávka se této hudbě dostalo (9. 4.) maximální pozornosti a s ní znalecky vyvážené zvukové a výrazové jemnosti. V Šesti písních na texty Maurice Maeterlincka dala mezzosopranistka Dagmar Pecková v Praze po delší době opět nahlédnout do své nejvlastnější repertoárové domény – do zpěvů s existenciálním podtónem, lehce posmutnělých, mnohoznačných a nekonečně krásných. Možná jako by lehce ubylo znělosti hlasu ve spodních polohách, ale citlivý a procítěný doprovod dal vyniknout všem potřebným atributům tak, že Zemlinského neagresivní písně zamířily přímo k srdci posluchače. Symfonie Josefa Bohuslava Foerstera vůbec nejsou v našich koncertech častou položkou, dokonce nejsou ani položkou obvyklou. Zařazení Čtvrté , mající podtitul Veliká noc a nesoucí jasné duchovní poselství, potvrdilo, že jde i v tomto případě o hudbu ušlechtile mírnou, která by si zasloužila častější rozeznění. Potvrdilo současně, že jde o hudbu, která na sebe ničím záměrně příliš neupozorňuje, a to – z hlediska dnešní doby – až téměř sebezničujícím způsobem. Je upřímná a opravdová, ale současně tak úzkostlivě korektní, že dokonce před závěrem, přestože užívá v orchestru varhany, propásne příležitost k takové gradaci, která by se opravdu jedinečně zapsala do paměti... Orchestr hrál po celý večer se zájmem a s respektem.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.