středa, 17. prosinec 2008

Mahler sto let poté

Napsal(a) 

Mahlerova Sedmá symfonie v programu České filharmonie byla (19. 9.) na den přesně oslavou stého výročí pražské světové premiéry díla, řízené v roce 1908 skladatelem. Škoda, že se pro nadále trvající autorskoprávní spory uvnitř filharmonie a tedy pro nemožnost přistavit mikrofony nedostalo jubilejnímu koncertu původně předpokládané a zasloužené mediální pozornosti. Měl a mohl být mimořádným a jedinečným vstupem do aktivit směřujících k rokům 2010 a 2011, kdy se Gustav Mahler bude - vzhledem k datům narození a úmrtí - celosvětově výrazně připomínat jako definitivně uznaná zásadní osobnost hudebních dějin. V Česku o to víc, že se narodil a prvních patnáct let žil na Vysočině.

Koncert v Rudolfinu nicméně mimořádným vstupem do mahlerovských oslav po umělecké stránce byl. Jiří Bělohlávek dokázal kolos Sedmé nastudovat, uvést a ozřejmit takovým způsobem, že už víc nebylo třeba dodávat, že nebylo třeba obhajovat zařazení díla, vzpomínání na něj a přihlášení se k němu. Dokonce se zřetelně zdálo, jako kdyby i filharmonici z větší části zapomněli na své spory, animozity, pohodlnost a nechutě a hráli naplno a v pohodě, víc než uspokojivě v tutti i v sólech a skupinách. Neveřejná vyjádření typu, že je "to" moc dlouhé a kdo "to" má hrát, patřila zřejmě naštěstí jedincům bez relevantního vlivu.

Bělohlávkovo pojetí více než hodinové symfonie bylo ve svém celku spíše lyrizující, aniž by tím však přišly zkrátka nervní či bizarní okamžiky. Hudba se nicméně nikde nestala nepříjemně zneklidňující. Při poslechu bylo možné prožít mystické chvíle, okamžiky vzplanutí a nárazů i pocity jakéhosi zrcadlení. V symfonii nebyly zdůrazňovány konflikty a kontrasty, byla uměřená, ale zdravě. Zvukově byla budována s nemírnou fantazií a během času v ní probíhalo neutuchající množství a bohatství proměn. Dostalo se jí i vydatné porce romantismu, v závěrečné části také obřadné slavnostnosti (vzdáleně upomínající na Wagnerovy Mistry pěvce norimberské ) a nakonec strhující zvukové a výrazové kumulace. Jiří Bělohlávek umí, ví a cítí, je na vrcholu.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.