Mahan Esfahani: Zabila snad virtuozita někdy někoho?

Íránský cembalista Mahan Esfahani položil tuto otázku v programu ke koncertu, který proběhl v pondělí 17. září v rámci Svatováclavského hudebního festivalu v Ostravě. V nejstarším ostravském Kostele sv. Václava spojil Esfahani své fenomenální interpretační umění s německým souborem La Folia Barockorchester, jenž vedl houslista Robin Peter Müller. A odpověď na jeho otázku? Nezabila, ale byla naprosto šílená!

Esfahani se v Ostravě představil po svém úspěšném loňském debutu už podruhé. Tentokrát nikoli sám, ale s barokním ansámblem La Folia Barockorchester, který se v Německu posledního desetiletí zařadil k absolutní špičce v oblasti autentického provozu staré hudby. Značný podíl na tom má jeho umělecký vedoucí, charismatický houslista Robin Peter Müller, který se ujal sólové role v prvním díle. Koncert A dur je anonymní skladbou z Drážďanské sbírky a jeho vzrušující rytmika a živá instrumentální melodika hned v úvodu zaujaly. Müller v jiskrách tónů, které sekvenčně a akordicky sršely z jeho houslí, prokázal vynikající technické i fyzické předpoklady. Jeho jasný a pevný tón se nesl zřetelně, čistě a potěšil skvělými dynamickými kontrasty.

Esfahani jej vystřídal v Koncertu pro cembalo a orchestr f moll Johanna Sebastiana Bacha. Vyloženě figurativní melodika tohoto koncertu sice nezaujala atraktivnějšími nápady, zato se vyloupla až mysticky neúprosným pohybem kinetika, která proudila jako jedinečný, mohutný veletok. Dechberoucí prstová technika íránského cembalisty ani na okamžik nezakolísala, nadto Esfahanimu umožnila větší důrazy na předělech tektonických bloků. Zajímavá byla také úprava Sonáty a moll Tommase Albinoniho, kterou pořídil J. S. Bach. V té opět stanul v sólové úloze Müller, který potěšil měkkou artikulací tónu a ariózně klenutými frázemi s belcantovou lahodností.

, foto Ivan Korč

Závěr koncertu patřil Esfahanimu. Koncert pro cembalo a orchestr d moll Johanna Gottlieba Goldberga byl nejdelší skladbou večera, naplněnou exkluzívními pasážemi a rytmickými překvápky, deklarujícími výjimečný interpretační talent cembalisty Goldberga. Potvrdilo se také, že Esfahani veškerá úskalí a záludnosti technicky extrémně dimenzovaného partu zvládne. Cembalista během koncertu působil jako sympatický, skromný člověk, který si přišel do kostela hru užít. Příjemné bylo, že tak činil s úsměvem a lehkostí, bez umělecké manýry, ale s přirozeným prožitkem a zejména virtuozitou, která by spolehlivě odrovnala většinu jeho hudebních kolegů. S takovou dynamickou potencialitou a zvukovou barevností, až to vzduchem jiskřilo, jsem se v cembalové hře dosud nesetkal.

Také La Folia Barockorchester zahrál výborně. Německý orchestr se v kontextu dalších interpretů letošního festivalu prezentoval dosud nejpružnější, široce koncipovanou dynamikou, kvalitní souhrou a skvěle cítěnými, jemně i razantně tvarovanými frázemi. Mahan Esfahani by svou šílenou virtuozitou sice nikoho nezabil, ale křísit malátné a zotavovat nemocné by dokázal hravě.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější