Pražský koncert Magdaleny Kožené , kterým zpěvačka a Andrea Marcon s Venice Baroque Orchestra zahájili 1. listopadu v pražském Rudolfinu nové koncertní turné, vyvolal navzdory vysoké ceně lístků obrovský zájem. Dramaturgie koncertu vycházející z nedávného vivaldiovského snímku byla zdařile rozšířena o instrumentální čísla. Kromě dvou smyčcových symfonií zazněl rovněž známý Koncert „La Notte“ pro příčnou flétnu (Michele Favaro ) a smyčce , Koncert pro dvoje housle (Gianpiero Zanocco a Massimiliano Tieppo ) a smyčce (RV 439) a Koncert pro sopraninovou flétnu (RV 443), který bravurně odehrála Anna Fusek , aby se následně vrátila ke svému místu u druhých houslí. Nehledě na některé detaily v dvojkoncertu, celková úroveň výkonu instrumentalistů byla vynikající a potvrdila mimo jiné, že se Italové vřadili mezi špičkové interprety staré hudby. Pěvecká čísla vycházela čistě z repertoáru nahrávky; i zde převažovaly árie patetické, výrazové a jen v menší míře rychlé, koloraturní, na které bývá barokní opera v obecném povědomí nepřesně redukována. Kožená plně dostála své pověsti špičkového interpreta: dokonale promyšlený program, propracované detaily, maximální nasazení. Dojmy v profesionálních kruzích byly smíšené, někomu bylo málo odvahy a výrazu, jinému naopak příliš, zatímco autor těchto řádků, povinně poučený zmiňovanou krásnou nahrávkou, by spíše uvítal více improvizace a ozvláštnění, kterých se dočkají asi návštěvníci dalších koncertů turné, až bude repertoár skutečně zažitý. Sdílet hudbu a emoce s umělkyní bylo ovšem velkým zážitkem a publikum se také na konci zvedlo ke „standing ovations“, které byly nejen výrazem vděčnosti za prožitý večer, ale i mimořádné popularity, které se Magdalena Kožená v České republice právem těší.

Marc Niubo
Ředitel Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.