středa, 6. červenec 2016

Má vlast jako třešnička na dortu

Napsal(a) 

Foto Smetanova Litomyšl 2016 Foto Smetanova Litomyšl 2016

Jakub Hrůša prožívá letošní léto intenzivně, naplněné prací na skvělém venkovském operním festivalu v Glyndebourne na jihu Anglie. Létá mezi Británii a Kontinentem a koncert v Litomyšli kvůli letadlům málem nestihl. Nezůstal mu však nic dlužen.

Na závěr 58. ročníku mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl, poprvé společně s Českou filharmonií, interpretoval kousek od skladatelovy rodné světničky Mou vlast. Obdobně je možné říci, že Česká filharmonie 3. 7. v Litomyšli hrála Smetanovu Mou vlast, a to poprvé s Jakubem Hrůšou. Ať tak, nebo tak, koncert v auditoriu na zámeckém nádvoří měl skutečně festivalové parametry – atmosféru jedinečného okamžiku, plné nasazení, vysoko nastavenou interpretační laťku i výjimečnost pro město a region.

Foto Smetanova Litomyšl 2016 Foto Smetanova Litomyšl 2016

Jakub Hrůša svůj debut ve výlučném díle české hudby prožil zcela určitě také duchovně, umělecky a ideově, ale především velmi fyzicky. Dirigoval naléhavě a nesmlouvavě, rozhýbával a podněcoval orchestr na mnoha místech usilovně a v gestech až marnotratně, ale v žádném okamžiku přesto neopouštěl ve svém základním nastavení noblesu, přiměřenost a kultivovanost. Filharmonici samozřejmě hrají Mou vlast s velkou erudicí a zkušeností, Jakub Hrůša ji kompletně provedl víc než dvacetkrát a je na svůj věk mimořádně silnou uměleckou osobností. Nyní nastal kompromisní průsečík a součet ingrediencí, které on a orchestr ke konkrétní příležitosti přinesli. Na jedné straně skvěle sehrané těleso v dobré kondici, nicméně při specifickém letním úkolu na pouhém několikahodinovém výjezdu z Prahy, což by mohlo vést k povolení otěží, ale těleso s přirozenou sebekázní a na místě s velkým geniem loci a na festivalu s renomé, o němž netřeba ani chvíli pochybovat. Na druhé straně mladý energický dirigent, který se s filharmonií zná a stýká, rozhodně jeden z jejích možných budoucích šéfů, umělec ani trochu povrchní, který by si zasloužil větší komfort pro přípravu takového koncertu, ale zároveň profesionál, který se právě tímto večerem se svátečním naladěním a ve specifických organizačních i zvukových podmínkách nejen osvědčil, ale určitě také dále zocelil a utužil. Slyšeli jsme naprosto poctivé provedení symfonických básní, bez známek podcenění nebo rutiny, provedení plné dramatičnosti i lyriky, v obou pólech zdůrazněné, ale nikdy ne vyhrocené přes míru. Vyšehrad měl krásný klid, Vltava impresivní zvuk,  Šárka strhující místa, báseň Z českých luhů a hájů rozšafnost a oba závěrečné díly přiměřený patos. Tempově žádná z básní nebyla uspěchaná, ale ani přehnaně pomalá, výrazově provedení vévodila pozitivní, zralá síla, vyvážená v sebekontrole a v odvaze i v balanci mezi romantickou dějovostí programní hudby a krásou absolutní hudby, která  nevyvolává nutně nějaké obrazy. Akustika nádvoří symfonický zvuk nespojuje, ale spíš obnažuje a zmenšuje. Bylo to znát i u takhle velkého orchestru, je to trochu nevýhoda.  Mimo metropoli však stejně nejsou dostatečně velké sály, v nichž by filharmonie mohla plně uplatnit to, co patří k jejím kvalitám zjevným v Rudolfinu nebo v zahraničních síních. Koncert odehrávající se v podstatě v plenéru, ale přece jen v prostoru do určité míry uzavřeném, je proto dobrým řešením, jak ji k publiku vůbec dostat. Závěrečný večer festivalu měl jednoznačné vyznění, jednoznačnou hodnotu: nabídl publiku v Pardubickém kraji absolutní tuzemskou špičku v nefalšované kvalitě - a na festivalu s velikostí a ambicemi Smetanovy Litomyšle splnil funkci pořádně velké třešně na dortu operního a vokálního umění.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.