Koncertní jednatelství FOK 21. 10. v pražském kostele sv. Šimona a Judy úspěšně rozjelo svůj cyklus Stará hudba večerem souboru collegium 1704 . Umělecký šéf collegia Václav Luks učinil se svými přáteli krok správným směrem. Vymanil se s kazajky baroka a raného klasicismu a odvážně se utkal s nástrahami hudby vrcholného klasicismu. Úhelným kamenem koncertu se stal Mozart, jehož Klavírní koncert A dur K 488 a Symfonii g moll K 550 předjímaly skladby jeho českých souputníků – Josefa Myslivečka a Jana Křtitele Vaňhala. Čeští hudebníci s dobovými nástroji se rozehráli na Sinfonii z Myslivečkova oratoria Isaaco figura del redentore , v níž sympatické nadšení mladých lidí kazily jen nepřeslechnutelné intonační omyly. Lépe dopadl příjemně melodický a strukturálně nekomplikovaný Vaňhalův Koncert F dur pro dva hoboje . I když oba hostující hobojisty (Eckhard Lenzing a Györgyi Farkasová ) předcházely dobré reference, jejich výkon za doprovázejícím orchestrem pokulhával. Ze známého Mozartova koncertu s kladívkovým klavírem se díky Luksovi – dirigentovi i sólistovi – najednou vynořily nečekané detaily, které v „moderní“ podobě těžko odhalíte. K velmi dobrému výsledku nesporně přispěla i přesnější hra orchestru.
Pokusit se o „dobové“ provedení jednoho z nejznámějších děl orchestrální literatury byl pro českou interpretační praxi historickým činem. Luks si dal v Symfonii g moll evidentně velmi záležet na tom, aby vše bylo perfektně připraveno. Zvláště v úvodu výborně vystihl charakter symfonie. Neobvykle rychlé tempo Menuettu se skoro blížilo scherzu a bylo dle mého názoru uspěchané. Gardinerovsky rychlá finální věta bohužel ukázala technické a nástrojové limity smyčcových nástrojů. Nicméně byl to velmi slibný pokus o ovládnutí symfonického Mozarta. Václav Luks je velmi talentovaný hudebník a má reálnou šanci se prosadit ve světě. Jako dirigent si jistě uvědomuje, že ještě musí pracovat na dirigentské technice a komunikaci s divákem či posluchačem.
