středa, 11. červenec 2012

Londýn - Vypískaná Rusalka

Napsal(a) 

Dvořákova Rusalka čekala na premiéru na jedné z nejlepších světových scén, londýnské Královské opeře Covent Garden, více než 100 let od svého vzniku. 28. února zde byla konečně uvedena čtyři roky stará inscenace ze salcburského festivalu, jejímiž tvůrci je režisérská dvojice Jossi WielerSergio Morabito (ti však nebyli přítomni – inscenaci obnovila Samantha Seymour ). Jak se ale vyjádřil kritik deníku Daily Telegraph, byla-li tato inscenace opravdu to nejlepší, co mohla Královská opera najít, mohli jsme ještě dost dlouho počkat! Titul jeho recenze říká vše: „Vandalové zničili pohádku.” Stejného názoru byli i jiní přední londýnští kritici: „Výsledek je vulgární, hluboce antimuzikální, a co je ještě horší zločin, je nudný, že až paralyzuje.” (The Times) „Nová inscenace Rusalky v Královské opeře zklamala víc než kterákoliv jiná.” (The Guardian) A The Independent se ptal: „Což nebylo pro Královskou operu skutečně možné, během čtyř let po uvedení inscenace na salcburském festivalu, se od ní distancovat?”

Chudinka Rusalka! Proč se naší vodní žínce v cizině tak často nedaří? Tak například v Německu se ocitla už před lety v jedné inscenaci v nemocnici, s nohou přivázanou k lůžku, a v nedávné mnichovské inscenaci se z ní stala jedna z dcer zrůdného násilníka Josefa Fritzla, uvězněná ve sklepě. Podivná byla i koncepce inscenace ve Štýrském Hradci v roce 2009, avšak salcburská inscenace je zřejmě to nejhorší, co mohlo v německém jazykovém okruhu Dvořákův pohádkový svět postihnout.

Ani v Anglii to neměla Rusalka lehké. Inscenace výborného režiséra Davida Pountneyho, která zde před 30 lety tuto operu uvedla do všeobecného povědomí, přesunula Rusalčin svět do dětského pokoje edwardiánského období (na počátku 20. století). Jakkoliv byla inscenace nápaditá (připomeňme si jen Ježibabu jako anglickou guvernantku, mávající černou kočkou) a vizuálně atraktivní, neexistoval v ní rozdíl mezi pohádkovým světem Rusalčiným a světem lidí. Tím pak inscenace v podstatě přišla o osu – po odchodu z Princova zámku se Rusalka vlastně neměla kam vrátit. Nicméně žádná další inscenace opery v Anglii se nevyrovnala půvabu a percepce Poutneyho kreace, která se proto dožila řady repríz. V roce 2003 dirigoval sir Charles Mackerras v Londýně dvě krásná koncertní představení opery, s Renée Fleming v hlavní roli. Ale již v roce 2008 nechala English Touring Opera hrdinku odejít až na Haiti, do jakési rasové války.

A nyní převzala hlavní britská scéna inscenaci, v níž se křehká víla zamiluje do fetišisty, skončí jako prostitutka v nevěstinci třetí třídy (Madame je Ježibaba, zatímco Vodník je jakýsi dohlížitel), a nakonec spáchá sebevraždu. Po ní ale vstane z mrtvých, aby Prince zabila upířím polibkem. Po jezírku a divukrásném lese, jež Dvořák poeticky zobrazil v hudbě, není v inscenaci ani památky, o tragédii lásky, která dojde naplnění až při smrti, ani nemluvě.

Není divu, že na nebetyčný rozdíl mezi tím, co se odehrávalo na jevišti, a hudbou reagovali diváci zuřivým pískotem. A jak se vyjádřil zmíněný kritik Daily Telegraph, lze jen doufat, že tato reakce přiměje vedení Královské opery k tomu, aby inscenaci co nejrychlejší poštou odeslalo tam, odkud přišla.

Kanadský dirigent Yannick Nézet-Séguin se však (ve svém debutu v Covent Garden) uvedl skvěle – jeho schopnosti jsou mimořádné. Finská sopranistka Camilla Nylund se statečně potýkala s vulgární režisérskou koncepcí, a jak Princ (americký tenor Brian Hymel ), tak Cizí kněžna (německá mezzosopranistka Petra Lang ) byli pěvecky na opravdu vysoké úrovni. Nicméně kdy se Anglie dočká moderní inscenace Rusalky, která by plně odpovídala skladatelově poetice? (Sergio Morabito je spoluředitelem a hlavním dramaturgem opery ve Stuttgartu a jeho inscenace Janáčkova Osudu měla premiéru v březnu 2012. Jaká asi byla?)

Mirka Zemanová

Mirka Zemanová je autorka dvou knih o Janáčkovi, vydaných v Londýně (Janáček. A Composer’s Life, 2002 a Janáček's Uncollected Essays on Music, 1993). Její články vyšly v několika evropských zemích, včetně Rakouska, Německa, Holandska, Španělska, Švédska a Švýcarska; v Británii psala pro scény English National Opera, Welsh National Opera, Scottish Opera a Opera North, a pro různé hudební časopisy, včetně měsíčníků Opera a Opera Now. V severní Americe psala pro Playbill, a pro scény Lyric Opera Chicago, Houston Grand Opera, San Francisco Opera, Seattle Opera, Santa Fe Opera, Washington Opera a Canadian National Opera v Torontu; v Asii pro National Centre for Performing Arts v Pekingu a Saito Kinen Matsumoto Festival v Japonsku. Pravidelně přispívá do španělského časopisu Ópera Actual. Pro Harmonii píše od roku 2009.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.