čtvrtek, 17. listopad 2011

Lobkowiczův festival už má své jistoty

Napsal(a) 

Lobkowiczův festival už má své jistoty, foto MHF Jiřího Lobkowicze Lobkowiczův festival už má své jistotyfoto: MHF Jiřího Lobkowicze

„Hudba byla vždy spojena s rodinou Lobkowiczů, vždycky jsme se ji snažili přinést na naše zámky.“ Autor tohoto výroku, přímý potomek českého knížecího rodu, se závazku svých předků nezpronevěřil. Čtvrtý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Jiřího Lobkowicze, který proběhl ve dnech 3. – 9. 9. na nádvoří mělnického zámku, byl toho přesvědčivým důkazem. Hudba se vrátila do rodinného sídla už s příchodem Jiřího Lobkowicze v roce 1992, ale teprve festival v letech 2008 – 2011 ji povýšil mezi kulturní události, překračující provinční rozměr. Pomáhá tomu stabilní termín zkraje babího léta (ač počasí letos dvakrát zradilo), rámec 5 – 6 koncertů v 8 – 9 dnech, stejný garant scény a zvuku, především ale jistá ruka ředitelky a inspirátorky celé akce Zdenky Belas.

Závěrečný koncert vzdal hold legendě barytonového oboru, Italovi Tito Gobbimu (1913  – – 1984). Barytonisté Jakub Kettner , Jiří Hájek a k publiku snad nejkomunikativnější Svatopluk Sem vybírali z osvědčeného italsko-francouzsko-mozartovského repertoáru, kterého se zmocnili se šarmem a bez podbízivosti. Doprovázel je pravidelný zámecký host, Český národní symfonický orchestr řízený Tomášem Braunerem . Toto těleso, tentokráte pod taktovkou Jiřího Petrdlíka , rovněž festival otevřelo oslavnou hudbou Smetany, Nedbala a Janáčka. Zejména předehrou k Nedbalově operetě Vinobraní připomnělo, co je pro Mělník a rod Lobkowiczů příznačné (proslulé mělnické vinobraní se pak skutečně slavilo týden po festivalu). Tradicí se už stává nejen vystoupení ČNSO, ale i Severočeského divadla opery a baletu z Ústí nad LabemDivadla J. K. Tyla z Plzně . Ústečtí letos přivezli své nastudování Weberovy opery Čarostřelec a operetní klasiku Johanna Strausse Netopýr , zatímco Plzeňáci jako vždy oslnili nejen robustními sbory, ale i nádhernými kostýmy v Pucciniho Turandot . V tomto trojlístku měla dramaturgyně festivalu záruku, že úroveň představení neklesla do průměru, i když se proti němu – jako v případě Turandot – příroda spikla. Proto se ukázalo jako šťastné rozhodnutí zařadit komorní vystoupení houslisty Jaroslava Svěceného s cembalistkou Jitkou Navrátilovou do Koncertního sálu. Historickou scénu si pochvaloval zejména samotný interpret. Právě pro ni byly přece stvořeny vzácné nástroje z 18. – – 20. století, které ve svém pořadu Slavné evropské housle střídá a uměřeným výkladem představuje. A tím se vracíme k úvodnímu výroku Jiřího Lobkowicze a dostáváme jednoznačnou odpověď na otázku, zda má festival tohoto ražení v okázalém zámeckém prostředí smysl.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.