sobota, 24. září 2005

Litomyšl: Koncertní Tannhäuser v dešti

Napsal(a) 

Bubnování dešťových kapek do zastřešení zámeckého nádvoří provázelo na festivalu Smetanova Litomyšl Wagnerova Tannhäusera po celé tři a půl hodiny, po které trvalo (1. 7.) jeho koncertní provedení. Naplno se rozpršelo až při třetím dějství, ale produkce se dohrála. Akusticky to ovšem dojem kazilo.

Na to, že projekt soustředil pro jediný večer síly české i slovenské a pro titulní roli získal z německé jazykové oblasti velmi dobrého tenoristu Wolfganga Millgramma , nepůsobil výsledek jako spíchnutý narychlo. Až na pár nejistot a drobných dohadů, postřehnutelných jen pozornému oku a uchu, nenastaly žádné vážné problémy. Pochopitelnou nedozkoušenost překryl dirigent Ondrej Lenárd jako zkušený praktik svou technikou i usilovným kontaktem s každou dobou každého taktu. Patří k těm, kteří nakonec dosáhnou i v plenérové dynamice a v jisté velkorysosti potřebných základních výrazových nuancí. Nelze přitom ovšem čekat vycizelovanou chvějivost a je nutné vzít na vědomí, že rozhlasovým symfonikům častokrát působilo potíže ve výplňových smyčcových figuracích udržet jednotu a nastolit stoprocentní pocit podmanivé wagnerovské romantičnosti.

Pokud v orchestrální složce tedy občas problesklo viditelné úsilí a faktická nedokonalost, Pražský filharmonický sbor naopak pomohl povznést koncert tam, kam chtěl projekt právem patřit - k výjimečné festivalové úrovni. Hlavní sólové party sem patřily také. V roli Alžběty debutovala Eva Urbanová . Dostala se opět dále v jasně dramatické poloze a nezklamala ani v citově intimnějších okamžicích role. Millgramm, který v Praze před pár lety exceloval jako Tristan, tentokrát v rozrušení občas lehce distonoval, ale šel do role Tannhäusera naplno a dal jí vokálně velký díl potřebného patosu. Ivan Kusnjer jako Wolfram jako vždy zazářil krásnými kantilénami. Dalšími interprety byli Iveta Matyášová (Venuše), Vladimír Kubovčík (Herman), Richard Novák , Marián Pavlovič , Ondrej Šaling , Peter Cingel a Stanislava Dubanová . V každém případě šlo - odhlédnuto od počasí - o zdařilý a působivý večer.

Bylo to překvapivě poprvé, co na této původně především operní přehlídce zaznělo některé z Wagnerových děl kompletně. Jestliže se Smetanova Litomyšl v posledních letech zcela pochopitelně a správně profiluje jako přehlídka soustředěná přednostně na velká vokálně-instrumentální díla, operní i koncertní, je ovšem logické, že konečně muselo dojít i na Wagnera. Nebylo a hlavně není důvodu, proč by tomu tak nemělo být pravidelněji i nadále.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.