Liteňská léčba Mozartovou hudbou

5. ročník interpretačních kurzů na zámku v Litni se letos odvíjel v dosti odlišném duchu než ročníky předcházející. Vynikající lektorky Martinu Jankovou a Markétu Cukrovou doplnil ještě Marek Mokoš, slovenský operní pěvec a režisér, který se věnoval vybraným mladým pěvcům po stránce herecké a scénické. Z týdne, v němž se obě špičkové pěvkyně věnovaly nastupující generaci operních sólistů v práci s hlasem, dechem, výrazem a emočním vyjádření zpívané role, se stal zásluhou mladého režiséra doslova maraton jevištního projevu, práce s pohybem a souzněním s hudbou a kolegy na jevišti i spolupráce s publikem a vtažení posluchačů do děje. Současná opera klade stále vyšší nároky na interprety a režisér letos nabídl novinku – jevištěm tentokrát nebyl sál liteňské Čechovny, ale celý zámecký park.

Tvůrčí tým si velmi dobře rozuměl a na závěrečném koncertu 24. srpna bylo znát, že koncepce léčby Mozartovou hudbou, na níž se lektorky s režisérem shodly, přinesla náležité ovoce. Citujme alespoň úvodní slovo v programu: „V léčebných lázních Liteň se shodou vesmírných okolností potkají různé postavy z Mozartových oper. Přichází sem s odporem a neurózami svých charakterů i dějových konfliktů, aby se tu rehabilitovaly a léčily své problémy.“ Nadsázka a humor se přenesly hned v úvodu koncertu také na všechny návštěvníky; prostě nešlo odolat půvabu mladých pěvců s kvalitně a leckdy i špičkově provedenými Mozartovými áriemi s humornými vsuvkami, s nimiž představovali pacienty psychiatrické léčebny vedené ředitelem Mokošem a hlavní lékařkou Cukrovou (Martina Janková se bohužel nemohla koncertu účastnit).

Markéta Cukrová, foto Jan Žirovnický

Před budovou Čechovny koncert báječně zahájila Markéta Cukrová árií Zuzanky z Figarovy svatbyUn moto di gioia“ s doprovodem klavíru Tomáše Krejčího, který se věnoval během kurzů nejen korepetici, ale vedl také celé hudební nastudování nové koncepce večera v parku. Mozartova hudba okouzlila a po „odborném příjmu“ mladých pacientů do léčebny ředitelem a hlavní lékařkou se rozezněla už naplno – nejprve pěkná ochutnávka v podobě Divertimenta F dur, KV 138 svižně a s mladistvým elánem Krásova kvarteta a vzápětí nastoupila první pacientka Zerlina. Mladičká sopranistka Natálie Šmausová uvedla její árii z Dona GiovannihoBatti, battti, o bel Masetto“, což ovšem iniciovalo léčbu maséra Martina Bareše, zatím pouze jako odborníka nešetřícího pacientku (vždyť vyžadovala: bij mně, bij Masetto!). Natálie Šmausová obstála ve všech náročných léčebných polohách a uplatnila svůj hezký, i když zatím ještě komorní soprán beze zbytku a pilného maséra naštěstí zastavil až zájem pacientky. To už se celý ansámbl včetně obecenstva přesunul k barokní grotě v zámeckém parku, aby si vychutnal další výkony.

Martin Bareš v árii Guglielma z Così fan tutteDonne mie la fate a tanti“ nejprve rozjímal o pomíjivosti ženské lásky, ale vzmužil se a s velmi pěkně zazpívanou a prožitou árií zrazeného mladíka s mimořádným smyslem pro dramatičnost situace svým nosným barytonovým témbrem s doprovodem Krásova kvarteta i virginalu patřil k nejlepším výkonům večera. Mužného Guglielma vystřídal nešťastný Idomeneo v provedení nejmladšího účastníka kurzů Aleše Pirnose. S árií „Vedrommi intorno“ jej pěkně potrápil režisér Mokoš, neboť jako ředitel léčebny musí vždy dodávat pacientům sebevědomí. Aleš Pirnos i tak odvedl solidní pěvecký výkon s hezky klenutou melodickou linkou, ovládnutím emocí a svým zatím nevelkým, ale pohyblivým hlasem splnil režisérovy nároky, čímž vzbudil sympatie publika.

Linda Kunclová, foto Jan Žirovnický

Nástup mezzosopranistky Elišky Zajícové nenechal nikoho na pochybách, že mají příležitost seznámit se s výjimečným a profesionálním projevem, který i ve složitých podmínkách parku s lanovými nástrahami nemá v letošním ročníku konkurenci. Role Sesta v árii „Parto, parto“ z La clemenza di Tito byla tak úžasně prožitá sytým, tvárným a mimořádně disponovaným hlasem Elišky Zajícové, že publikum bez dechu sledovalo každý její složitý pohyb doprovázející trýzeň v duši Mozartova Sesta. Následoval opět kvalitní, i když zcela odlišný vstup princezny Vitellie z téže opery se sopranistkou Kristýnou Vylíčilovou. Práce s mimikou a výrazná gesta v árii „Non più di fiori“ provázel přirozený kontakt s divákem. Temnější soprán ovládla velmi dobře a zanechala dojem skutečně zralého jevištního projevu.

Mezzosopranistka Kristina Kubová čekala na své diváky už u jezírka, kam se všichni mezitím přesunuli, opět v roli Sesta, tentokrát s árií „Deh, per questo instante solo“ ze závěru opery. Mírně slabší hlasová dispozice byla vyvážená pěveckou zkušeností a jistou intonací a Kristina Kubová stejně tak prokázala, že jeviště – v tomto případě jezírko – pro ni není žádnou překážkou. Závěr patřil Zuzance, kterou ztvárnila sopranistka Linda Kunclová. Po chlácholivém rozhovoru s posmutnělým Sestem – Kristinou Kubovou začala svým příjemným a zvonivým sopránem v rozverné árii z Figarovy svatby „Venite, inginocchiatevi“, v níž poučuje nesmělého Cherubína, jak se chovat v dívčím převleku. Čeřila jezerní hladinu a pobíhala ve vodě, poseděla na klíně jednoho z diváků a okamžitě přenesla na publikum radost nespoutaného mládí v roli veselé a nevypočitatelné Zuzanky.

Kristýna Vylíčilová, foto Jan Žirovnický

Smích a potlesk doznívaly ještě při návratu zpět k Čechovně, diváci si povídali se zpěváky i hudebníky a dobrá nálada se rozlévala všude kolem. Režisér Marek Mokoš za sebe i za roli ředitele léčebny poděkoval všem: pěvcům – pacientům, lektorce – lékařce Markétě Cukrové a vyjádřil myšlenku, s níž celý tým letos pracoval. Citací jeho závěrečného slova v programu se podařilo mladým pěvcům „objevit, že Mozartova hudba je léčí i přivádí k šílenství, na kterém jsou závislí. Nedokážou si představit život bez hudby, život bez opery“.

Působivou árií Cherubína „Voi che sapete“ se s posluchači rozloučila Markéta Cukrová, aby posléze jako hlavní lékařka odevzdala vyléčeným pacientům propouštěcí potvrzení – party sborového finále z La clemenza di Tito, jímž se tvůrčí tým, zpěváci i hudebníci s publikem rozloučili. Síla Mozartovy hudby probouzející lásku a radost, o níž hovořil Marek Mokoš v úvodu, se přenesla na všechny, jež na závěrečném koncertu vystupovali ina ty, kteří si jej přijeli do Litně poslechnout.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější