Liberecký Mauglí jako obraz současné hudby a tance

Tanečnice a choreografka Marika Mikanová po dlouholetém působení na scéně libereckého Divadla F. X. Šaldy přijala v roce 2019 funkci umělecké vedoucí baletní scény a rozhodla se nejprve vytvořit balet pro děti. Oslovila Aleše Březinu, který je vedle své muzikologické a badatelské práce ve vedení Institutu Bohuslava Martinů vyhledávaným a úspěšným skladatelem filmové hudby, autorem závažné komorní opery Zítra se bude… psané pro Soňu Červenou, ale také mnoha dalších operních, symfonických i komorních skladeb oceňovaných v tuzemsku i v zahraničí a nabídku kompozice baletní hudby přijal jako novou výzvu.

Baletní libreto podle Kiplingových Knih džunglí připravili manželé Mikanovi a Aleš Březina zpracoval jejich myšlenku zobrazení světa dobra a zla na pozadí příběhu chlapce Mauglího ve světě zvířat s mimořádnou inspirací a tvůrčí energií. Jeho hudba dynamicky reflektuje neznámý svět se všudypřítomným nebezpečím – při předehře úvodní temné tóny doprovází postupně se rozsvěcující stopy lidské i zvířecí na zatažené oponě. Pozvolna se otevírá scéna s potemnělou džunglí a pravidelný rytmus probouzí postavy jejich obyvatel, aby ve zrychleném tempu vyvolal tanec smečky vlků, která vévodí celé první části příběhu. Taneční a hudební styl jsou báječně propojeny a neustávající rytmický tok hudby se zvýrazněnými melodickými prvky jednotlivých postav s užitím smyčců, dechů nebo perkusí fascinuje a udržuje diváky v naprostém soustředění.

, foto Michal Hančovský

Balet je původně určen především dětem, ale pohled do ztemnělého hlediště v průběhu scén s příchodem Mauglího, jeho záchraně vlky a neustávající boj s tygrem Šer Chánem s barevnou hudbou poutá pozornost celého auditoria bez rozdílu věku. Hudba je neustále úžasně proměnlivá; strojově rytmická určuje charakter děje a následně se rozvolňuje až k nedozírným dálkám, při boji vyvolává dramatické mrazení změněné vzápětí za úlevné vítězství, nechybí i žert či vtipná hravá tečka. Výraz a emoce určují tanec s podnětem neuvěřitelně bohatého rejstříku Březinovy hudby. Celou první část provází rychlé tempo vrcholící s příchodem opičí tlupy, která nemá s Mauglím slitování a opanuje celé jeviště – džungli i s předscénu, kde předvádí své nejlepší kousky na velké, dosud skryté trampolíně. Zařazení akrobacie vzbudí právem nadšení diváků, rytmus stoupá s vynikajícími artisty v roli opic, ale vrací se nebezpečný tygr a hudba se ihned mění. Naštěstí zasahují přátelé medvěd Balú a panterka Baghíra, jejíž motiv ochránkyně je nádherně modulovaný a provází její špičkový taneční výkon s aplausem na otevřené scéně.

, foto Michal Hančovský

Druhou část otevírá jemná zjasněná hudba provázející dívku před stanem na pokraji džungle jako líbezný zjev, který budí zájem již mladého muže Mauglího. Vlci opanují scénu, přijímají Mauglího jako člena smečky a taneční rytmy střídá nový motiv dívky. Monotónní rytmus zdánlivě poklidné džungle přerušují dramatičtější tóny nebezpečí, které se blíží v podobě hada Ká a stále útočícího tygra Šer Chána. Mauglí přináší oheň darovaný dívkou, zvolňuje se jeho melodická linka a dívku provází orientální motiv, vzájemné sblížení opět provází krásná melodie. Ještě však není konec, tóny džungle vracejí děj k vyvrcholení, je třeba se vyrovnat se zlem; tygr chtěl zabít dívku, ale Mauglího zachránkyně vlčice Rakšasí podstoupila smrt raději sama. Mauglí se vrací s ohněm a nedává Šer Chánovi ve spojení s vlky šanci. Zlo je konečně zažehnáno a Mauglí po boku dívky cítí, že patří k ní a vzpomínku na život v džungli si uchová v srdci. Po strhujícím proměnlivém hudebním vykreslení všech emočně vypjatých vztahů a bojů nastává nové rozhodnutí a klíčící lásku mladých lidí provází působivé houslové sólo. Baletní hudbu výtečně nahrál Orchestr Divadla F. X. Šaldy s dirigentem Josefem Kurfiřtem, dynamické zvukové efekty a úprava hudby jsou dílem sound designera Pavla Ridoška.

Tvůrčí tým skladatele Aleše Březiny a režisérky a choreografky Mariky Mikanové vytvořil z baletu Mauglí spolu s autorem scény a kostýmů Alešem Valáškem velkolepé výpravné představení, které svou inspirativní energií představuje současnou tvorbu a naznačuje její další vývoj.

Sdílet článek: