Letní slavnosti staré hudby I

Na začátku této recenze stojí za zopakování to, co bylo na adresu dnešního stavu hnutí za starou hudbu opakovaně řečeno dříve – dnešní český zájemce o hudební produkce z tohoto oboru už dávno nemusí cestovat do ciziny: špičkové sólisty a soubory si může užívat doma. V Praze je v současné době během sezony možné kromě jednotlivých koncertů navštívit šest na starou hudbu zaměřených cyklů, plus jeden festival – Letní slavnosti staré hudby . Letos se konaly už po čtrnácté, od 18. července do 6. srpna; jejich hlavním tématem byla Roma aeterna – Věčné město a hudba v jeho zdech. Prvnímu večeru předcházela 14. 7. v Clam-Gallasově paláci odpolední doprovodná akce Palazzo in festa, otevřená dospělým i dětem a koncipovaná ve stylu v jakém se v minulosti v domácnostech vyšší společnosti odehrávaly kulturní dýchánky: koncerty a další hudební vstupy s renesančním a raně barokním programem o které se postarala Capella Ornamentata a další umělci (Michael Pospíšil , Mara Gerety , Helena Kornfeld Zemanová , Hana Fleková , Jan KrejčaPablo Kornfeld ) se odehrávaly na nádvoří i v Mramorovém sále.

Letní slavnosti staré hudby I, foto Anna Chlumská

Koncert s podtitulem Spinato intorno al cor, situovaný 25. 7. do Novoměstské radnice, byl věnován jedinému autorovi – papežskému zpěvákovi, opisovači a skladateli Antonio Zacarovi da Teramo (c. 1350/60-1413). Zacarovu tvorbu v Praze představil norský soubor Currentes (2006), zaměřený na provádění středověké, renesanční a soudobé hudby. Jeho umělecký vedoucí, výtečný hráč na zobcové flétny Jostein Gundersen je u nás známý ze svých seminářů (jako hudebník a pedagog se specializuje na dobovou improvizaci, jejíž ovládnutí je pro ty, kdo se věnují historicky poučené interpretaci starší hudby, nezbytnou podmínkou úspěchu); jeho partneři – mezzosopranistka Kristin Mulders , tenorista Kjetil Almenning , hráč na fidulu Hans Lub a hráč na clavicymbalum David Catalunya – za ním co do kvality svých výkonů nezůstali v ničem pozadu. Program v duchu doby vzniku skladeb střídal vokální a instrumentální verze původně vokálních kompozic; bez spekulativního použití posluchačsky přítažlivých nástrojů (povětšině jen pro efekt přidávané bicí) navodil v raně renesančním velkém radničním sále atmosféru jakou mohly kolem roku 1400 mít hudební předěly hostin a společenských událostí. Světské středověké i renesanční tvorbě se u nás v současné době systematicky věnuje málokdo; o to cennější opakované zařazení podobných koncertů do festivalového programu je.

Letní slavnosti staré hudby I, foto Anna Chlumská

LSSH zavedly 31. 7. své posluchače do dalšího historického prostoru, jenž korespondoval stylem své výstavby s hudbou, která byla na pořadu večera. V barokním Tereziánském sále břevnovského kláštera vystoupil v programu Roma Lusitana – Lisbona Romana portugalský Ludovico ensemble : houslista Luca Giardini , violoncellistka Diana Vinagre , kytarista Josep Maria Martí a umělecký vedoucí souboru, cembalista a varhaník Fernando Miguel Jalôto . Přednesli virtuózní sonáty italských skladatelů, kteří v 17. a 18. století působili v Římě (Pietro Paolo Capellini, Carl’ Ambrogio Lonati), v Paříži (Michele Mascitti) a v Lisabonu (Domenico Scarlatti), a jejich portugalských žáků a současníků (Carlos de Seixas, Pedro Lopes Nogueira). Koncert nabídl vítanou příležitost vyslechnout ve střední Evropě málo známé, brilantně napsané i interpretované skladby, z nichž některé variačně těžily z melodického pokladu jihoevropských tanečních melodií (Folia).

Dne 2. 8. na tento koncert navázal v Rudolfově galerii Pražského hradu festivalový program s názvem Arcangelo della Musica – světské a chrámové sonáty Lelia Colisty („Orfea města Říma“ v papežských službách), Arcangela Corelliho, na jehož kompoziční rozvoj a styl měl Colista významný vliv, Georga Friedricha Händela, Domenica Scarlattiho, Giovanni Marii Bononciniho, a Françoise Couperina, jehož L’apotheose de Corelli koncert velmi případně uzavřela. Jejich díla zazněla v interpretaci nizozemského souboru The Netherlands Bach Society , jehož uměleckou vedoucí je houslistka Cecilia Bernardini ; všichni jeho členové (vedle Cecilie Bernardini houslistka Sayuri Yamagata , violoncellistka Lucia Swarts a cembalista Siebe Henstra ) prosluli jako sólisté i komorní hráči.

Letní slavnosti staré hudby I, foto Anna Chlumská

Dne 6. srpna festival uzavřela jako obvykle velkolepá hudební slavnost: Španělský sál tentokrát zastoupil interiér římského Palazza della Cancelleria z dob, kdy byl sídlem básníka a kardinála Pietra Ottoboniho, mecenáše Georga Friedricha Händela, Arcangela Corelliho, Alessandra Scarlattiho a Antonia Vivaldiho. Z jejich tvorby a díla Giovanni Bononciniho početní návštěvníci v provedení Collegia Mariana , vedeného Janou Semerádovou , a polského souboru Arte dei suonatori (umělecký vedoucí Aureliusz Goliński ) vyslechli concerti grossi a árie z oratorií a oper – mimo jiné i Lascia la spina z jednoho z prvních Händelových oratorií, Il Trionfo del Tempo e del Disinganno (skladatel tuto árii později převzal do své opery Rinaldo ; v této verzi zazněla i jako přídavek). Projev sopranistky Claire Lefilliâtre je daleko spíš než italsky vášnivý francouzsky elegantně zdrženlivý; jde o pro Francouze typický rys nejen hudební interpretace, nýbrž i životního postoje – velmi zajímavý, v umění stoprocentně akceptovatelný, i když pro Středoevropany nezvyklý (jako příklad lze uvést značnou střídmost zdobení). Závěr letošních Letních slavností staré hudby měl půvab pohledu do světa dvorské kultury času baroka, se všemi jejími zvláštnostmi. A jaké bude pokračování tohoto pozoruhodného projektu? Patnáctý ročník festivalu se shodou okolností sejde s Rokem české hudby 2014, který by daleko spíš než jen český měl být bohemikální: pro specialisty na starší hudbu se tu otevře neobyčejně široké pole působnosti. Nechme se překvapit…

Sdílet článek: