Letní slavnosti 2016 zahájily s francouzským šarmem

V pondělí 11. července 2016 začal již sedmnáctý ročník Letních slavností staré hudby, které každoročně rozeznívají malebná pražská zákoutí. Stejně jako vloni se první koncert uskutečnil v Trojském zámku a zazněla na něm francouzská hudba s francouzským ansámblem. Vlastně by bylo přesnější napsat hudba s francouzským šarmem s nádechem italské grácie. Dramaturgie s názvem „Portrét benátský“ totiž nabídla kompozice francouzských barokních komponistů, inspirované italskou kulturou, a jejího provedení se ujala vynikající izraelská sopranistka Daniela Skorka a soubor Les Folies françoises, jehož uměleckým vedoucím je houslista Patrick Cohën-Akenine.

Vedle skladeb Jeana-Baptiste Lullyho (La plainte italienne z opery Psyché a části Les Italiens z proslulé hry Měšťák šlechticem) program tvořila další vokálně-instrumentální díla Michela Pignoleta de Montéclair a Andrého Campry. Montéclairova kantáta na italský text Morte di Lucretia představuje rozsáhlé dílo, důmyslně spojující italský koncertantní styl s typicky francouzskými idiomy, které zde tvoří pozoruhodně organický celek. Daniela Skorka nechala skvěle vyznít působivou dramatičnost, vtělenou do čtyř recitativů a třech árií, a výtečně vystihla rovněž rafinované střídání přímého vystupování postavy Lukrécie a vypravěče, provázejícího příběhem. Její jemný kultivovaný projev s naprosto jistou vokální technikou byl pro tuto hudbu skutečně ideální. Svoji muzikalitu a smysl pro vnímání celku i detailu kompozice bezezbytku dosvědčila rovněž výtečnou prací s časem, vybranou náročnou ornamentikou, naprosto samozřejmě prováděnou komunikací s ansámblem i jasně patrnou výslovností textu. To vše korunoval již zmíněný smysl pro obsah zhudebněného slova, jehož pochopení bylo vždy zcela zřejmé. Stejně zdařile provedeny byly i italské árie Andrého Campry, které byly malým dramaturgickým překvapením, neboť se na koncertních pódiích neobjevují vůbec často, ačkoliv jde o výbornou hudbu.

Daniela Skorka a Les Folies françoises, foto Petra Hajská

Zpívaná čísla se v programu střídala s čistě instrumentálními skladbami, které prezentovaly Camprovy a Montéclairovy současníky Jeana-Féryho Rebela s hlubokým Tombeau de Monsieur de Lully a Françoise Couperina se suitou La Piémontoise ze sbírky Les Nations a drobnou větou  La Douceur(Les goûts-réünis). Již od prvních tónů bylo zřejmé, že soubor Les Folies françoises se skládá z prvotřídních hráčů, kteří však navíc tvoří skutečně kompaktní těleso, jež je sehráno natolik dobře, že jejich vzájemné cítění je do té míry empatické, že potřebují jen příležitostně v konkrétních místech navazovat oční kontakt. Vytříbená a stylově jednotná hra byla velmi příjemným zážitkem a i přes náročné počasí (při koncertech Letních slavností v Trojském zámku poněkud tradiční), kdy se spojovalo letní dusno, teplota zcela zaplněného sálu a přecházející přeháňky – tedy naprosto ideální podmínky pro rozlaďování barokních nástrojů, až na několik výjimek hráči udrželi také velmi dobré ladění. Ze všech hudebníků je třeba zmínit Patricka Cohëna-Akenina, houslistu a uměleckého vedoucího. Jeho hra se vyznačovala mimořádnou lehkostí a velmi uvolněnými tahy smyčcem, stejně jako dokonale realizovanou koncepcí interpretovaných děl, což bylo slyšet nejlépe na zmiňované skladbě La Douceur pro sólové housle a basso continuo.

Publikum si svými dlouhými ovacemi vyžádalo ještě menší přídavek, kterým byla árie Pardone ti, patrně rovněž od Campry. Zahajovací koncert tak stanovil vysokou srovnávací základnu pro ostatní festivalové akce.

Sdílet článek: