sobota, 10. červenec 2021

Letem varhanním světem na názorově tolerantní Smetanově Litomyšli

Napsal(a) 

, foto František Renza foto: František Renza

Podvečerní varhanní koncerty v kapitulním chrámu Povýšení svatého Kříže náležejí k působivým momentům festivalu Smetanova Litomyšl. Slunce se dere vitráží nad vstupním portálem do chrámové lodi a v interiéru kouzlí impresionistické skvrny. Posluchačsky přívětivý hodinový program vždy přiláká i náhodné kolemjdoucí. Nejinak tomu bylo i v pátek 9. 7. 2021, kdy za varhanní pult usedl opočenský rodák Pavel Svoboda, laureát varhanní soutěže Pražského jara a Bachovy varhanní soutěže v Lipsku.

Úvodem dobře navštíveného soirée zazněla Bachova Toccata d-moll BWV 538 „Dórská“ z autorova na varhanní kompozice bohatého výmarského období, soustředěná kompozice, jejíž harmonická struktura a zvukově dominantní pedalizace ihned upoutají pozornost posluchačů a nastolí slavnostní atmosféru. V Largu ze Sonáty č. 4 c-moll pro housle a cembalo BWV 1017 varhanní plénum vystřídal křehký zvuk smyčcového nástroje v rukou Ivy Kramperové, koncertní mistryně pardubického souboru Barocco sempre giovane, sympatického ansámblu hrajícího sice na moderní nástroje, avšak s respektem k principům poučené interpretace staré hudby. V Litomyšli bývá soubor častým hostem a varhaník Svoboda v něm usedá u pultu klávesových nástrojů. Početné publikum rozpoznalo melodickou blízkost houslového Siciliano se slavnou árií z Matoušových pašijí Erbarme dich, mein Gott. A tak zatímco úvodní toccata sloužila hlavně ke ztišení auditoria, během vstupní věty houslové sonáty již vládlo v kostele soustředěné ticho.

Iva Kramperová, foto František Renza Iva Kramperováfoto: František Renza

Tak jak vloni byla na programu koncertu duchovní tvorba Antonína Dvořáka. Předešlý rok zazněly s varhanním doprovodem Biblické písně, letos trojice duchovních zpěvů z let 1877–1879, psaných pro Dvořákovy nejbližší – manželku Annu a Aloise Göbla, kmotra Dvořákových dětí a správce sychrovského zámku. Faktura těchto Dvořákových příležitostných chrámových kompozic, které stále znějí na českých kůrech, je nenapodobitelně prostá. Mezzosopranistka Alžběta Vomáčková dokázala svým hlasem nejen zaplnit chrámový prostor, ale i vystihnout adekvátní výraz jednoduchých vokálních kompozic na latinské texty. Snad jen v případě Ave Maria mělo být z deklamačních důvodů zvoleno mírnější tempo. Tečkou za světem Dvořákovy chrámové tvorby byla skladatelova juvenilie ze studentských let na pražské varhanické škole – Preludium D-dur (1859). Díky za ně, protože Dvořákova studentská varhanní tvorba zaznívá jen zřídkakdy.

Následující Árie Ruth Petra Ebena, opět v podání Alžběty Vomáčkové, působila poněkud nesourodým dojmem mezi varhanním a vokálním partem. Skladba nezapře mistra varhanních kompozic, ale ve vedení vokální linie působila ve Dvořákově sousedství vykonstruovaně. Osou podvečerního varhanního koncertu byla Fantasie d-moll op. 32 Miloslava Kabeláče, eso z rukávu festivalové dramaturgie. Kabeláčova tvorba se opatrnicky vrací na koncertní podia a vedle znovu objevované a ceněné autorovy symfonické a orchestrální tvorby rozhodně zaujme i varhanní Fantasie, která vznikla v sousedství Mysteria času. Publikum od prvního taktu nepochybovalo, že jde o obsahový vrchol varhanního koncertu, jemuž nezůstal Pavel Svoboda nic dlužen.

Pavel Svoboda, foto František Renza Pavel Svobodafoto: František Renza

Večerní píseň a GigaŠesti kusů pro housle a varhany op. 150 připomněly skladatelský odkaz u nás v podstatě neznámého Josepha G. Rheinbergera. Zvuková pohlednice z jihoněmeckého pozdněromantického světa byla nejspíše zvolena kvůli původní nástrojové kombinaci varhan a houslí, protože kompozičně působila značně eklekticky. Publikum však odměnilo Ivu Kramperovou zaslouženým potleskem. Evergreenové Bizetovo posthumní Agnus Dei v nastudování Alžběty Vomáčkové v programu suplovalo úlitbu populárnímu repertoáru, a tak hlavně připravilo nástup finální kompozici podvečera, kterou bylo Allegro ze Symfonie č. 6 g-moll op. 42/4 Charlese Marie Widora. Francouzský repertoár litomyšlským varhanám sluší. A zůstalo u něj i v přídavku. Jako by těch letních bouřek nad Litomyšlskem nebylo dost, zazněla na závěr varhanní smršť v podobě variací na Marseillaisu s imitací kanonády. Obrazoborecký přídavek demonstroval Svobodovu efektní techniku a připomněl staleté tradice svobodomyslné a názorově tolerantní Litomyšle. V jejích šlépějích kráčí i Smetanova Litomyšl.

Martin Jemelka

Profesí historik hospodářských a sociálních dějin, studoval historii na Ostravské univerzitě v Ostravě (1997–2006) a v současnosti je odborným pracovníkem Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd České republiky. Dlouhodobé studijní pobyty v Jeně a Vídni byly věnovány výzkumu dějin koncernové společnosti Baťa, a. s., Zlín, mezi historiky je však znám především pro své dlouhodobé výzkumy českého, zvláště ostravského dělnictva a dělnických kolonií. Jedna polovina jeho srdce patří historii 19. a 20. století, druhá hudbě a hudební publicistice, v níž spojuje náklonnost k historii s posedlostí fanouška staré hudby, významných osobností taktovky a starých i nejnovějších nahrávek díla Antonína Dvořáka. Za českou operou, Dvořákovou hudbou a soubory staré hudby pravidelně vyjíždí do zahraničí. V letech 2003–2015 vynechal ve Vídni a Štýrském Hradci jen nemnoho koncertů Nikolause Harnoncourta, jehož je hlubokým obdivovatelem. Od roku 2008 spolupracuje s Českým rozhlasem Vltava při tvorbě hudebních pořadů.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.