Před několika lety připravil Pieter Wispelwey pražskému publiku nezapomenutelný večer s Bachovými Suitami . Dne 10. 3. nabídnul Pražanům neméně zajímavý projekt: na koncertě u sv. Šimona a Judy zaznělo všech pět Beethovenových Sonát pro violoncello a klavír . Díla se v provedení Wispelweye i záhřebského pianisty Dejana Lazice dočkala svěží a promyšlené interpretace. Wispelwey zjevnou muzikantskou pokoru a oddanost spojuje se zralostí, v technice efektivně zúročuje znalost barokní autentické interpretace. Výsledkem je sdělná hudba (co všechno lze „říci“ jedním tónem!) okleštěná od přebytečného patosu a zajímavá práce s tónem. Šestadvacetiletý vynikající pianista Lazic měl v první polovině večera trochu potíže s přílišným prožíváním sebe sama, ve druhé půlce se ale dokázal vnitřně zkáznit a s cellistou vedl mnohem vyrovnanější dialog. Přestože měl k dispozici zvukově nezáviděníhodný nástroj (téměř „cirkulárkové“ vrchní polohy), dokázal z něj vyloudit krásné měkké tóny. Oba interpreti provedli nakonec posluchače celým večerem s takovou energií, že člověk po skončení zatoužil dát si to celé ještě jednou.
Na závěr nelze nepřipomenout už tolikrát omílaný fakt, že komorní hudba do Šimona a Judy zvukově příliš nezapadá. (din)
