Legenda jménem Novák

Basista Richard Novák oslavil na podzim osmdesátiny a nedlouho po nich (1. 11.) měl v brněnském Besedním domě v rámci Komorního cyklu Spolku přátel hudby písňový recitál. Patřil vždy mezi vynikající tuzemské umělce, doprovázelo ho už dávno obecné povědomí o jeho lidské i umělecké poctivosti a spolehlivosti, výborně ztvárnil řadu operních rolí. Dalo by se čekat, že v takto úctyhodném věku budou nicméně veřejná vystoupení spíše pietní vzpomínkou na nejlepší roky, dalo by se případně očekávat, že půjde o svého druhu kuriozitu, neboť není mnoho pěvců Novákova věku, kteří by ještě skutečně aktivně a naplno mohli zpívat a zpívali. Bylo a je však zřejmé, včetně letního „live“ koncertního natáčení Dvořákových Biblických písní v kapli sychrovského zámku, že Richardu Novákovi zůstává zachován hlasový fond a další dispozice pro pódiové kreace a že je v případě jeho umění nadále co poslouchat a z čeho se těšit. Pro koncert ve svém domovském městě Brně vybral plnohodnotný, náročný a zajímavý program a s Karlem Košárkem u klavíru jím prošel s obdivuhodnou přesvědčivostí, jistotou a zralostí. Už ve čtyřech písních Carla Loeweho zaujala schopnost vyjádřit sílu romantické obraznosti, zejména pochopitelně v hrůzném Králi duchů . Brahmsovy Čtyři vážné zpěvy měly hloubku, oduševnělost, upřímnost a důstojnost. I Písně potulného tovaryše z odkazu Gustava Mahlera pak nabídly skutečně bohatě z toho, co je k rozkrytí jejich výrazového bohatství potřeba. Sólista nešetřil hlasem, prokázal veliký cit pro vykreslování melodické linie i pro odstiňování slov a nadchl bohatstvím vyjádřených nálad a pocitů. Křičkovy Severní noci a Novákovy Melancholické písně o lásce v druhé polovině recitálu možná o něco víc odhalily ryze vokální limity v nejvyšších polohách, ale samotný fakt vzácného uvedení písní i potěšení z hudebního uchopení patosu veršů autorů české moderny, dnes již klasiků, to snadno zastínil. Pianista Košárek hrál po celý koncert s velkou zvukovou a výrazovou fantazií a pomohl vytvořit dlouho přetrvávající dojem mimořádnosti a jedinečnosti tohoto večera. České texty písní v tištěném programu nutno velmi ocenit. Chybějící jasné zmínky o tom, že je koncert pořádán k pěvcově jubileu, je třeba litovat. A nad černou psí hlavou s bílým motýlkem, vizuálem brněnské filharmonie, nad zvířecí hlavou dominující první straně programu místo případné Novákovy podobizny, se lze jen podivovat.

Sdílet článek: