Čtvrtý ročník hudebního festivalu věnovaného českému baroknímu skladateli Janu Dismasi Zelenkovi (Zelenka festival Praha – Drážďany) byl koncertem v pražském kostele Panny Marie pod řetězem zahájen v úterý 3. října 2017. Collegium Marianum zde spolu s přizvanými sólisty provedlo plný počet šesti Zelenkových Lamentací proroka Jeremiáše (Lamentationes Jeremiae prophetae ZWV 53), a otevřelo tak cyklus tří koncertů (doplněných o muzikologickou konferenci), které během tohoto týdne zelenkovský mezinárodní festival, pořádaný souborem Ensemble Inégal, nabídne pražskému publiku.
Lamentationes Jeremiae prophetae zkomponoval Zelenka v Drážďanech roku 1722 pro účely velikonočního týdne. Lamentace tedy byly určeny k provedení po dvou, a to na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu; v dnešní době však bývají zcela běžně uváděny jako celek. Dobré fungování tohoto dramaturgického rozhodnutí je zajištěno velkou rozmanitostí a nápaditostí Zelenkovy hudební řeči (posluchačovo ucho je neustále zaměstnáváno novými prvky v bohaté harmonii, změnami v sazbě či v instrumentaci), která je schopna se – při odpovídající interpretaci – zasloužit o pestrost koncertu/nahrávky.
Collegium Marianum tyto lamentace neuvádí poprvé a dokonce vydalo i velice kvalitní nahrávku celého „cyklu“. Také dnes předvedlo vysoce profesionální výkon. Hluboká znalost a pochopení tohoto díla byly zřejmé již od prvních taktů; preciznost a přesnost se snoubila s vysokou úrovní interpretační promyšlenosti. Obdivuhodná kompaktnost a jemnost zvuku ansámblu instrumentalistů se poté velice dobře pojila s hlasy zpěváků a podtrhovala tak ještě více význam zhudebňovaných slov.
Na Zelenkových skladbách nejen této doby bývá (snad nejvíce) ceněna jeho schopnost hudebně reagovat na textovou předlohu. Jeho Lamentace proroka Jeremiáše zhudebňují úryvky ze starozákonní knihy Pláč, přinášející obrazy smutku nad zpustošeným Jeruzalémem, mezi kterými občas prosvítá náznak naděje, klidu a pokory. V Zelenkově podání se jedná o dosti vnitřní, až intimní záležitost, která dnes byla podpořena velice komorním prostředím a atmosférou, jež v kostele panovala.
O niternost vyjádření se však zasloužili nejvíce zpěváci, kteří s velikou pohotovostí dokázali odstínit drobné nuance i prudké změny v náladě textu (hudby). Marián Krejčík, který se představil jako první, důstojně nahradil Tomáše Krále, kterého známe z nahrávky Collegia Mariana. Ve schopnosti zachycení drobných výrazových odstínů vynikala renomovaná mezzosopranistka na poli staré hudby Markéta Cukrová. Přesvědčivost jejího hudebního výrazu tak jistě napověděla význam slov i těm, kteří text lamentací neznají (překlad textu nebyl součástí programové brožury). Výraznou expresivitou vyjádření s hlubokým vnitřním prožitkem poté oplýval tenor s barytonovým nádechem Virgil Hartinger. Že hlasy všech tří interpretů velice dobře fungují i dohromady, nakonec ukázal přídavek – část z Missa sapientiae A. Lottiho –, který přinesl působivou tečku za večerem Lamentací.
