pátek, 24. listopad 2017

Kytara ve vile

Napsal(a) 

Eliška Balabánová a Anna Císařovská, foto Dita Havránková Eliška Balabánová a Anna Císařovskáfoto: Dita Havránková

Nejprve brněnská Vila Tugendhat, nyní Werichova vila v Praze. Oba cenné prostory jako dějiště koncertů nabídly v projektu StringArt 2017 ve spolupráci se soubory České asociace komorní kytary současnou hudbu. V rekonstruovaném domě na Kampě tak zazněly 23. listopadu skladby Martina Brunnera, Juraje Filase, Lukáše Hurníka, Tomáše Illeho, Ondřeje Kukala, Jiřího Lukeše a Václava Paroulka.

Intimní a neformální atmosféra nevelkého podkroví vily si říká o neortodoxní program a o stejně uvolněnou prezentaci. Vejde se sem jen pár desítek lidí, kteří jsou na dosah interpretům, na pódiu bylo současně maximálně šest hudebníků – a už tam bylo plno… Za mimořádnou, lehce alternativní akcí stáli kytaristé Tomáš Honěk a Eliška Balabánová, kteří plánují podobné koncerty i v dalších zajímavých interiérech. Úzká spolupráce autorů a interpretů, stejně jako téměř intimní vydání se všanc publiku, budou jejich základem i nadále.

Koncert zarámovalo společné vystoupení kytarového Dua Siempre Nuevo a smyčcového kvarteta Epoque Quartet – na začátku synkopami a tanečními idiomy prostoupená skladba 4+2 od Martina Brunnera, na konci podobně mezižánrově rozkročené Zrození nového tanga od Tomáše Illeho. V obou případech plnokrevná interpretace, hra s chutí a prožitkem. Má někde Epoque Quartet hranice, za které by nešel? Jeho členové na pódiu v odpovědi moderátorce řekli, že omezující jsou jen možnosti nástrojů, protože hudba existuje pouze dobrá a špatná; a oni mají štěstí na tu dobrou… Obě skladby, na nichž se tentokrát podíleli, ve svém žánru opravdu špatné ani trochu nebyly.

Duo Teres, foto Dita Havránková Duo Teresfoto: Dita Havránková

Od Lukáše Hurníka a Juraje Filase zazněly zhudebněné Shakespearovy texty. Sopranistku Lucii Silkenovou (na jejíž hlas byl chvílemi prostor přece jen trochu malý) doprovodilo Duo Teres, to znamená houslistka Lucia Kopsová a kytarista Tomáš Honěk. V prvním případě šlo o Sonet č. 76 v anglickém originálu, zhudebněný náročněji, bohatěji strukturovanou vokální linkou, v druhém případě ve skladbě Svět polituj šlo o Sonet č. 1 v českém překladu, zhudebněný jednoznačněji, v s přiznanými tonálními centry, způsobem nebojícím se výrazných melodií a čistých hudebních emocí – tedy tak, jak Filas píše celý život.

Nádherný zážitek přinesl Ondřej Kukal – Pohádky, zatím tři, napsal pro kytaristku Elišku Balabánovou, s níž účinkovala herečka Anna Císařovská. Příkladná práce s hlasem, barvitý přednes, vypointování textu, jeho téměř „hraní“, to jsou jen některé momenty, které z Císařovské učinily tento večer skutečnou hvězdu. Hudba zde roztomilé, lehce apokryfní vyprávění pohádek pěkně podpírá a komentuje… To není však případ premiérované kompozice s názvem 5 (z)kusů od Martina Brunnera. Stejné dvě interpretky, stejný, ještě lepší přednes mimořádně vtipných a hravých textů Evy Turnové z knih Turnový háj 1 a 2… Ale textu bylo opravdu hodně a naprosto a zcela vévodil - hudba v tomto případě stále a jen jakoby improvizovaně, potichu a až moc nenápadně plynula někde ve spodním plánu, mimoběžně, bez kontaktu se slovy.

Kukal byl zastoupen skladbou KytaroViolino, koncipovanou přesně v duchu jeho milé, virtuózní, vděčné a reálné poetiky a přednesenou Duem Teres s velkým hráčským vkladem a osobním nábojem. Pěkná byla i ryze kytarová kompozice Pat  & Mat  bagately, premiéra z pera Jiřího Lukeše. Duo Siempre Nuevo (tvořené dvěma členy Pražského kytarového kvarteta – Patrickem Vacíkem a Matějem Fremlem) dalo cyklu přesnou souhru a všechny nuance různých typů tradiční i netradiční hry, tedy apartní zvuk; a v závěru i typické gesto postaviček Pata a Mata z Večerníčku… Patřilo to k milému večeru, o jehož poslední sólovou nedlouhou tečku, jakoby přídavek, se pak postaral Tomáš Honěk – Cancion de Cuna, Ukolébavka, připomněla zatím jen v rodinném archivu převážně skrytý odkaz kytaristy, pedagoga a komponisty Václava Paroulka.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.