pátek, 3. duben 2015

Kvarteto s Davidem Marečkem u klavíru

Napsal(a) 

Jerusalem Quartet a David Mareček, foto Zdeněk Chrapek Jerusalem Quartet a David Marečekfoto: Zdeněk Chrapek

Manažerů kulturních institucí, šéfů orchestrů, kteří za profesionálních okolností usednou ke klavíru a vystoupí na koncertě, mnoho není, v tuzemsku tak pravidelně činí Jan Simon. Nyní se k němu alespoň jednorázově přidal David Mareček. Je vzácnou výjimkou. O to víc šlo o okamžik hodný pozoru.  

Ředitel České filharmonie svou někdejší profesi pianisty v Praze doposud takto viditelně nepřipomněl. Vystoupení s komorním souborem Jerusalem Quartet se v Rudolfinu uskutečnilo 24. března, po obdobném brněnském koncertě, v metropoli v rámci sezony Českého spolku pro komorní hudbu. Ke cti klavíristy budiž zdůrazněno, že v souvislostech přípravy tohoto projektu, stejně jako na pódiu, vystupoval skromně, že neusiloval o pozornost bulvárních médií a že celá akce byla opravdu „o hudbě“. Zahráli spolu Dvořákův 2. klavírní kvintet, skladbu plnou muzikantské jiskry, mimořádně invenční, poeticky pohodovou i energičtější, líbeznou a radostnou, důvěrně známou. Věta za větou přináší potěšení, jadrnost, lyriku i jiskrnost – a přiměřeně se nám toho dostalo. Byli jsme svědky inspirovaného a zřetelného souznění. Je pochopitelné, že David Mareček nevyčníval, neoslňoval, nestrhával na sebe pozornost. Hrál výborně, vyváženě, spolehlivě, stylově, opravdu ve službě skladbě, plně kompetentně, i když asi i trochu opatrněji než někteří jiní klavíristé - a tedy i po úhozové stránce ani ne nějak obzvláštně jedinečně.

Jerusalem Quartet a David Mareček, foto Zdeněk Chrapek Jerusalem Quartet a David Marečekfoto: Zdeněk Chrapek

Šlo o milý, ale také o závažný a symbolický večer, který byl součástí oslav 25. výročí obnovení diplomatických vztahů mezi Prahou a izraelským státem. Proslovy při následném společenském setkání pak právě sám Mareček odlehčil poděkováním všem svým spolupracovníkům ve správě filharmonie za to, že mu pomohli vykrýt tříměsíční období, v němž se po chvilkách vedle vlastní práce intenzivně věnoval opět po čase také nástroji a přípravě na vystoupení.

Jeruzalémské kvarteto, které bylo takto v českých zemích poprvé, je nesporně mezinárodně úspěšným souborem, který je ověnčen mediálními ohlasy hovořícími o dokonalosti projevu, o mimořádné energii, vášnivosti, vřelosti a přesnosti výrazu. Členy souboru jsou Alexander Pavlovsky, Sergei Bresler, Ori Kam a Kyril Zlotnikov. V této sezoně právě slaví dvacáté výročí. Přijeli ovšem s pověstí přece jen ještě o něco silnější, než jakou dokázali v Rudolfinu aktuálně obhájit. Beethovenův Kvartet c moll op. 18, č. 4, který večer otevřel, tak skvěle a jednoznačně rozhodně nezapůsobil. Nejde ani tak o pár intonačních nedokonalostí, jakkoli vlastně překvapivých, ale spíš o celkové nastavení a naladění: primáriovy housle nesvítily tak, jak by měly, a náboj hudby nebyl tak strhující a tak neopakovatelný, jak by se dalo čekat, na pódiu to jiskřilo méně, než by mohlo. Klasik zněl běžněji, než se čekalo, ne snad nevzrušivě, ale ani ne s takovou vřelostí, jaké by se i v rámci klasicistního stylu dalo dosáhnout; a občas zněl v nuancích i překvapivě jinak, než je obvyklé, aniž by to ovšem bylo jasně zdůvodněno. Vzpomínka na nejeden tuzemský soubor připomněla, že by určitě mohly mít a asi i mají přinejmenším stejné mezinárodní renomé, přičemž jsou zajímavější. Špičková česká smyčcová kvarteta současnosti k pověsti v tištěném profilu při koncertech přidávají ještě víc síly i chvějivosti, závažnosti i společného dýchání…, ještě víc důvodů k pocitu jedinečnosti okamžiku, než se v tomto případě podařilo z pódia předat. Beethoven vyzněl souboru Jerusalem Quartet na pražském koncertě tak, že samozřejmě zdaleka nešlo o zklamání, ale bohužel ani o nadšení. Když pak přišel na řadu Janáčkův Smyčcový kvartet Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty, ukázalo se, že ani v tomto případě nejde o převratné a strhující pojetí. Janáčkova samorostlá hudba potřebuje místy skutečnou vášeň, jindy zkratkovitou nervozitu… - potřebuje vyhrocenější kontrasty, než jakých se partituře v této interpretaci dostalo.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.