„Externí koncert“ festivalu Prague Proms, který se konal v pátek 13. července v Chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, znovu upozornil, jak atraktivním místem by slavná památka mohla být. A atraktivní byl i program s premiérou Emila Viklického, ve kterém vystoupila varhanice Drahomíra Matznerová a trumpetista Jan Hasenöhrl . Kombinace trubky a varhan je vždycky velmi přitažlivá, své slovo ale měl i sólový nástroj. V úvodu zazněla velkolepá Fantazie na chorál „Halelujah! Gott zu Loben“ Maxe Regera, která plně využívá možností nových varhan a odkazuje přitom na starší stylová období. Překvapením mohlo být Ave Maria Astora Piazzoly, u kterého by nikdo autora netipoval. Dovedl opustit svůj temperamentní styl a zvolil čistou melodickou linii. Nejproblematičtějším autorem programu byl letos padesátiletý německý skladatel Johannes Mathias Michael, jehož hudba působí jako pokus o jazz pro varhany a posluchači se spojuje spíš s americkou bohoslužbou. Dalším vrcholem programu byla novinka Emila Viklického, která vyzněla na jednu stranu velmi moderně, na straně druhé zaujala čitelnou, jasnou stavbou. Šlo o variace na slavnou filmovou melodii písně Over the Rainbow Harolda Arlena, osobitě využívá variačních možností a v závěru odkazuje na klasická Okna Petra Ebena. Samotná píseň je slavnější než původní film, ovšem skladba Emila Viklického vznikla na památku tragicky zemřelého Michala Matznera, manžela varhanice a interpretky této skladby. Působí nenápadně jako vzpomínka na společné muzicírování a ve své nevinnosti odkazuje na absurditu tohoto světa. Závěr „Noci v katedrále“ na Prague Proms patřil Koncertu pro tři trubky a varhany Antonia Vivaldiho, kdy se k Janu Hasenöhrlovi přidali další dva kolegové z orchestru a se skladbou si poradili se ctí. Kromě Jiřího Bárty, který má v Kutné Hoře svůj festival, se pražští pořadatelé vydávají do katedrály méně často, než by bylo možné. Praha je příliš blízko a zároveň příliš daleko, aby tu byl hudební život bohatší. A je to škoda.
