Kuks a Český Krumlov – Stejné téma dvakrát jinak

Letošní festival barokního divadla, opery a hudby Theatrum Kuks ve dnech 21. – 26. srpna jako obvykle proběhl jako pestrá přehlídka řady uměleckých žánrů – od výstav a promítání filmů až po workshopy, taneční performance, koncerty a divadelní představení, které se odehrávají na různých místech Kuksu i v jeho blízkém okolí. K nejpozoruhodnějším událostem té části festivalu, kterou jsem měla možnost zažít, tentokrát patřily dvě akce, situované do kukského hospitálu – vtipně zaranžovaná zkratka Molièrovy komedie Lékařem proti své vůli , v provedení mezinárodního souboru commedii dell’arte Masks on Stage , který sdružuje mladé, talentované herce a mimy z několika evropských zemí – a novodobé provedení Gli Oblighi dell’Universo (Povinnosti Všehomíra): nejstarší ve východních Čechách uvedené italské barokní gratulační kantáty, napsané Antoniem Draghim na počest narozenin císaře Leopolda I – více než čtyřicet let předtím, než do Kuksu vstoupila Peruzziho a Denziova operní společnost, kterou do lázeňského střediska, které nechal vybudovat kolem zdejšího pramene, pozval hrabě František Antonín Špork. Pro Kuks ji se souborem Hofmusici nastudoval Ondřej Macek ; sólisty byli studenti univerzity v Hradci Králové Pavel Pletzer (L’Anno), Pavel Kočárek (Il Giorno), Tomáš Janig (Il Mondo), Markéta Doubravová (L’Allegrezza), Jana Husová (Il Giubilo), Jiří Kalný (L’Obligo), Zdeňka Černochová (La Memoria) a Dagmar Panská (La Speranza) – svých pěvecky obtížných rolí se vesměs zhostili výtečně.

Ondřej Macek je už pátým rokem také duší Festivalu barokních umění, který se pořádá v Českém Krumlově (letos ve dnech 15. až 23. 9.) a jehož centrem je zámecké divadlo, kde se každoročně při této příležitosti konají operní představení; ostatní festivalový program je situován do historických prostor jak na zámku (Maškarní sál, letohrádek Bellaria, zámecká zahrada), tak ve městě, kde v tomto roce přišla řada na Vlašský dvůr, chrám sv. Víta a Egon Schiele Art Centrum, ve kterém s koncertem italské duchovní hudby 17. století mimo jiné vystoupil dámský instrumentální soubor Silva rerum arte z Polska (flétna, barokní housle a violoncello, cembalo) – vynikajícím způsobem přednesl výběr ze skladeb francouzských, italských a německých barokních tvůrců (Jacques Hotteterre, Antonio Vivaldi, Michel Pignolet de Monteclair, Louis-Claude Daquin, Francois Couperin, Heinrich Ignaz Biber a Georg Philipp Telemann). Vrcholem festivalového dění byla moderní světová premiéra poslední serenaty Johanna Adolfa Hasseho Enea in Caonia , z roku 1727, jejíž partitura se dochovala v Neapoli a která byla provedena u příležitosti neapolské návštěvy toskánské princezny Violanty Beatrice a jejího synovce, kolínského kurfiřta Klementa Augusta. Krumlovské nastudování Hasseho serenaty bylo výtečné – Enea ztělesnila Veronika Mráčková Fučíková , Eleno Jana Dvořáková , Andromaca Pavla Štěpničková , Ilii Jana Koucká , Nisa Pavel Valenta . Režii měla Zuzana Vrbová , která se rovněž postarala o nácvik velmi působivé barokní gestiky, která je pro představení tohoto druhu podstatná a výrazně efektivnější, než gestika moderní – stejně jako možnost využití barokního jeviště, jehož perfektní chod přestaveb byl v rukou zámeckých divadelních mašinistů, i zdejšího divadelního fundusu, doplněného o kostýmy nové i vypůjčené odjinud. Představení řídil od cembala Ondřej Macek , koncertním mistrem byl maďarský houslista Szabolcs Illés (Hofmusici mají v současné době zahraničních členů a spolupracovníků celou řadu – mimo jiné k nim patří i rakouská hobojistka Andrea Straßberger , která na festivalu vystoupila také s dechovou harmonií Ensemble Cinque Tarli , která v Krumlově provedla skladby Antonína Rejchy). Po druhém představení (22. 9.) následoval barokní přízemní ohňostroj ve slavnostně osvětlené zámecké zahradě, který celý večer velmi působivě uzavřel. Z ostatního festivalového dění je třeba připomenout koncert na počest dvacátého výročí zápisu Českého Krumlova na seznam UNESCO, jenž byl zároveň připomínkou dvoustého třicátého výročí úmrtí knížete Josefa Adama Schwarzenberga (15. 9.; na programu byla další moderní světová premiéra v provedení Hofmusici – anonymní serenáda La confusione esperata , původně provedená na oslavu narozenin Josefa Adama Schwarzenberga ve Vídni po roce 1732), koncert italské duchovní hudby 17. století (rakouský soubor Dolce risonanza ), cembalový recitál Filipa DvořákaMarty Němcové (22. 9.; čtyřruční skladby 17. a 18. století) a varhanní recitál Jiřiny Marešové (raně barokní německá a italská tvorba). Bohatá, po interpretační stránce vysoce kvalitní a tematicky soustředěná nabídka, která přesně odpovídá prostředí, do kterého je zasazena. Zcela nepochybně tu jde o jednu z nejlepších akcí tohoto druhu u nás – zasluhuje si pozornost a podporu dnes i v budoucnosti.

Sdílet článek: