pondělí, 12. duben 2004

Koželuh s kladívky

Napsal(a) 

Koželuh s kladívky Koželuh s kladívky
Málokdy, pokud vůbec, se setkáte s umělcem, který se při hraní dokáže v určitých chvílích sám nad sebou skoro až pobaveně pousmát. Málokdy se setkáte s osobností, která možná ani neví, jak výraznou osobností ve skutečnosti je. Podaří-li se vám takového člověka neminout, nebývá to bez pozitivních "následků". A právě tohle štěstí měli ti, kdo se vypravili na vystoupení Giedré Lukšaité-Mrázkové do Sukovy síně pražského Rudolfina (28. 1.).

Interpretka, obdařená výše uvedenými "atributy", jako by volně navázala na loňský pražskojarní koncert Jaroslava Tůmy a připravila si podobně náročný večer. S týmž nástrojem, kopií vídeňského kladívkového klavíru z roku 1806, ovšem místo Antonína Rejchy obrátila svou pozornost na neméně zajímavého Leopolda Koželuha (1747-1818). Pět sonát pocházejících z let 1790 - 1793 se odvíjelo v duchu vídeňského klasicismu, místy s dotyky prvků raného romantismu, upoutávalo zájem především výrazovým bohatstvím a možná překvapovalo vysokými technickými nároky. Lukšaité-Mrázková obojí velice dobře vstřebala a postupně ukazovala publiku pestrost i vynalézavost Koželuhova díla, jež s ohledem na detailně vypracovanou dynamiku pojala klavírně (zejména v práci s pedalizací a artikulací). Zároveň se jí dařilo vhodně zapojit své znalosti ze "staré" hudby a odstínit jemné nuance mnohdy dost extrémních náladových poloh či náhlých změn. V kombinaci se subtilním zvukem a rejstříkovými barvami kladívkového klavíru, pro nás dnes neobvyklými, se v pravém smyslu slova odehrál večer, na jaký se hned tak nezapomíná.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.