pondělí, 21. březen 2022

Kozák, Čepický a Wihanovci jako zřídlo živé vody

Napsal(a) 

Wihanovo kvarteto, Marek Kozák, foto Zdeněk Chrapek Wihanovo kvarteto, Marek Kozákfoto: Zdeněk Chrapek

Narozdíl od některých recenzujících jedinců se mi bohužel nedostává příležitosti proslavit se nějakou zdrcující kritikou. Pokud se rozhodnu navštívit nějaký koncert, shledávám, že ani po problémech covidem způsobených by tam žádný po krvi interpretů žíznící kritik svou žáhu nezchladil. V rámci Přehlídky koncertního umění zazněl 16. března v sále Martinů koncert přesně tohoto druhu. Program koncertu byl rozdělen na dvě části: v první zazněl recital houslisty Leoše Čepického a ve druhé Wihanovo kvarteto (Leoš Čepický, Jan Schulmeister, Jakub Čepický, Michal Kaňka), všichni s klavíristou Markem Kozákem.

Leoš Čepický je suverénní sólista a výjimečný kvartetní primarius. Jeho hudební cítění a temperament vždy přesvědčivě otevřou poselství a podobu hraného díla. Jeho nezaměnitelný projev, ač plný emocí, je hluboce soustředěný, bez nadbytečných vnějších efektů. Marek Kozák je z téže substance, takže jejich společná souhra je jedinečným a vzácným zážitkem, otevírajícím ve vzájemné rezonanci svět hraného díla s uhrančivou zřetelností. Wihanovo kvarteto jsou všichni špičkoví mistři svého nástroje, soubor patří mezi naše nejskvělejší a nejuznávanější představitele českého interpretačního umění.

První část programu recitalem Čepického a Kozáka představila tři vrcholná komorní díla houslové literatury první poloviny 20. století. Koncert otevřela čtyřvětá (Con moto, Ballada, Con moto – Allegretto, Adagio) Sonáta pro housle a klavír Leoše Janáčka. Toto dílo je šperkem moderní hudby, podobně jako obě smyčcová kvarteta. Úvodní recitativ houslí zapůsobil jako dravý výtrysk lávy vášně, která žhne posléze v celém díle. Fráze, dynamika, vedení hlasů znějí umělcům jednotně a zřetelně jako z jednoho nástroje. Neobyčejně uhrančivé provedení. Toto lze říci i o opusech následně znějících během celého večera.

Sonáta g moll pro housle a klavír (Allegro vivo, Intermède: Fantasque et léger, Finale: Très animé) Claude Debussyho je dnes jedním z pilířů repertoáru světových houslistů. V rukou obou umělců zazněla s brilantní lehkostí (Finale!) a zářivou barevností impresionistického obrazu.

Leoš Čepický, Marek Kozák, foto Zdeněk Chrapek Leoš Čepický, Marek Kozákfoto: Zdeněk Chrapek

Roku 1922 Maurice Ravel po koncertě maďarské houslistky Jelly D’Aranyi ji požádal, aby mu předvedla nějakou cikánskou hudbu včetně příslušných technických možností houslí. Výsledkem byla virtuosní Koncertní rapsodie „La Tzigane“, původně psaná pro housle a klavír či luthéal (přípojné zařízení ke klavíru způsobující zvuk podobný cimbálu), a později autorem i orchestrálně instrumentovaná. Čepický dílo uvedl s živelným temperamentem divoce vášnivého primáše a technickou přesností švýcarského mechanika.

Po přestávce zazněla skladba Giacoma Pucciniho Chryzantémy pro smyčcové kvarteto. Původem asijský květ chryzantémy se stal v 19. století v Evropě velice oblíbeným, a dodnes je tradicí klást jej na hroby jako symbol smutku. Půvabná a pucciniovsky melodická kompozice „Crisantemi“ byla napsána r. 1890 na památku skladatelova přítele Amadea di Savoia, Duca di Aosta. Wihanovci ji představili v plném květu a zářivosti.

Klavírní kvintet Es dur op. 44 Roberta Schumanna pokládám za jeden z vrcholů „nesalonního“, drásavě upřímného hudebního romantizmu. Jeho čtyři věty (Allegro brillante, In modo d’una Marcia – Un poco largamente, Scherzo. Molto vivace, Allegro ma non troppo) otevírají úžasný vesmír symfonických rozměrů, bouřící v duši geniálního skladatele. Schumann trpěl dědičnou nemocí, maniodepresivní psychózou, která silně ovlivnila jeho tvorbu i život. Tuto skladbu psal ve svém příznivějším období pro svou ženu Claru, skvělou pianistku a též talentovanou skladatelku. I proto v díle velmi dominuje náročný klavírní part. V něm Marek Kozák naplno předvedl svůj komorní cit a skvělou techniku, umocňující hudební účinek díla. Wihanovci s Kozákem znovu potvrdili světovou úroveň svého interpretačního umění. Závěrem umělci poděkovali aplaudujícímu publiku ScherzemDvořákova klavírního kvintetu A dur.

Poznámka na okraj (novočesky podcast):

Ač pořádající Společnost koncertních umělců zřejmě tento večer organizovala v modu přísně utajené mise, přes náhodně prosáklé informace byl koncertní sál téměř z jedné třetiny zaplněný nezvanými návštěvníky.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.