čtvrtek, 14. duben 2005

Korunovace na hradě

Napsal(a) 

Korunovace na hradě Korunovace na hradě
Každý koncert cyklu Hudba Pražského hradu má svoje motto. Výběr scén a árií z Mozartovy opery La clemenza di Tito připomněl 6. 2. v příjemně nasvíceném Španělském sále "Korunovaci císaře Leopolda II. českým králem". Hlavními aktéry byla Pražská komorní filharmonie a dirigent Jiří Bělohlávek . Skvěle zpívajícím starořímským publikem se stal Pražský komorní sbor . Průvodcem operou byl Lukáš Hurník , jehož zasvěcené komentáře s vtipným nadhledem byly jedním ze světlých bodů koncertu. Sólová ekipa zpívající před vztyčenými dobovými kostýmy byla na první pohled úctyhodná, už na první poslech však rozporuplná. Místo indisponované Dagmar Peckové pohotově zaskočila v Mnichově působící Hannah Ester Minutillo . Bohužel svoji kolegyni nahradila jen zčásti. Jestliže árie Parto, parto dopadla velmi slušně, mnohé její výstupy trpěly příliš velkým vibratem a intonačním lavírováním. Ovšem paní Minutillo a její Sestus byl tou lepší částí ansámblu. Dost daleko, zvláště ve forte, měla do bel canta Louise Hudson v roli Vitelie. Do příjemného, poslouchatelného průměru se zařadily výkony Anny Wierzbické (Servilia) a Jany Štefáčkové (Annio). Tomáš Černý coby Titus potvrdil, že patří u nás mezi tenorovou špičku, což při zoufalé domácí úrovni není zas tak těžké. Role Publia neumožnila basistovi Zdeňku Plechovi ukázat, zda-li by dokázal zvládnout mozartovské vrcholy.

Jestli mám chápat toto highlights už jako předjímku Mozartova roku 2005, tak se obávám, že takto bychom Salcburku, Vídni či Londýnu konkurovat nemohli a byli bychom jen provincií, přestože se Mozart cítil v Praze tak dobře. Nechme se však překvapit. Třeba budeme příští rok svědky projektů, které se nesmazatelně vryjí do historie a které bude hudební svět obdivovat.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.