Srpnové povodně učinily ze zahajovacího koncertu Pražských symfoniků 4. 9. charitativní akci, která shromáždila peníze pro Nadaci Člověk v tísni, jež se významně podílí na pomoci lidem postiženým vodní katastrofou. Koncert se nakonec přesunul ze Smetanovy síně Obecního domu na Staroměstské náměstí a vzhledem k tomu, že tato část Prahy měla v té době ještě do jisté míry zvláštní režim, nebylo jistě pro pořadatele snadné překonat latentní odpor magistrátních úředníků ke všemu nečekanému, improvizovanému a spontánnímu a přesvědčit je o proveditelnosti akce. Zdařilo se to prý až den před koncertem. Večer v srdci Prahy proběhl nakonec v dobré pohodě, beze zmatků a technických „překvapení“. Za to patří FOK dík. Orchestr se po letní pauze představil v dobrém světle. Kolonádní repertoár z děl Dvořáka (Karneval , několik Slovanských tanců ), Bizeta (výňatky z Carmen , Farandola ), Smetany (tři tance z Prodané nevěsty ), Suka (Hra na labutě a pávy ) a Chabriera (Espa×a ) provedl bez zásadních chyb a dokonce někdy, jistě i díky šéfdirigentovi Serge Baudovi , s příjemným espritem. Česko-francouzský pelmel byl jako první krok do 68. sezony orchestru dobrým tahem. Bohužel vyznění večera bylo rozpačité. Sponzoři FOK si totiž z akce, kterou asi zaplatili, učinili reklamní dýchánek. O skutečných hrdinech měsíce srpna – záchranářích a stovkách dobrovolníků – se mluvilo s formálně znějící profesionální slzou v hlase pouze ve vstupech moderátorky Hany Švejnohové a patetickém entrée pražského primátora, který děkoval „Prozřetelnosti, že bylo zachráněno věčné město“. V dalších vstupech se Švejnohová plně věnovala poděkování sponzorům a překvapivě detailnímu popisu jejich činnosti a důležitosti. Reklamní masáž diváků šla dokonce tak daleko, že na obří obrazovce se ukazovala jejich loga i během hudby vystřídávajíce děsivé záběry ze zaplavených oblastí Čech. Opačný pól nechutnosti přišel na řadu v závěru, kdy při veselé Farandole se stovky lidí dívaly na záběry ze zničených obcí včetně Prahy. Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, a tak ani tento open air koncert neměl tak mimořádnou atmosféru nabitou soucítěním a jednotou jako provedení Mé vlasti Rafaelem Kubelíkem s Českou, Brněnskou a Slovenskou filharmonií 9. 6. 1990 na témže náměstí.
