pondělí, 7. říjen 2002

Koncert pro lidi v tísni

Napsal(a) 

Srpnové povodně učinily ze zahajovacího koncertu Pražských symfoniků 4. 9. charitativní akci, která shromáždila peníze pro Nadaci Člověk v tísni, jež se významně podílí na pomoci lidem postiženým vodní katastrofou. Koncert se nakonec přesunul ze Smetanovy síně Obecního domu na Staroměstské náměstí a vzhledem k tomu, že tato část Prahy měla v té době ještě do jisté míry zvláštní režim, nebylo jistě pro pořadatele snadné překonat latentní odpor magistrátních úředníků ke všemu nečekanému, improvizovanému a spontánnímu a přesvědčit je o proveditelnosti akce. Zdařilo se to prý až den před koncertem. Večer v srdci Prahy proběhl nakonec v dobré pohodě, beze zmatků a technických "překvapení". Za to patří FOK dík. Orchestr se po letní pauze představil v dobrém světle. Kolonádní repertoár z děl Dvořáka (Karneval , několik Slovanských tanců ), Bizeta (výňatky z Carmen , Farandola ), Smetany (tři tance z Prodané nevěsty ), Suka (Hra na labutě a pávy ) a Chabriera (Espa×a ) provedl bez zásadních chyb a dokonce někdy, jistě i díky šéfdirigentovi Serge Baudovi , s příjemným espritem. Česko-francouzský pelmel byl jako první krok do 68. sezony orchestru dobrým tahem. Bohužel vyznění večera bylo rozpačité. Sponzoři FOK si totiž z akce, kterou asi zaplatili, učinili reklamní dýchánek. O skutečných hrdinech měsíce srpna - záchranářích a stovkách dobrovolníků - se mluvilo s formálně znějící profesionální slzou v hlase pouze ve vstupech moderátorky Hany Švejnohové a patetickém entrée pražského primátora, který děkoval "Prozřetelnosti, že bylo zachráněno věčné město". V dalších vstupech se Švejnohová plně věnovala poděkování sponzorům a překvapivě detailnímu popisu jejich činnosti a důležitosti. Reklamní masáž diváků šla dokonce tak daleko, že na obří obrazovce se ukazovala jejich loga i během hudby vystřídávajíce děsivé záběry ze zaplavených oblastí Čech. Opačný pól nechutnosti přišel na řadu v závěru, kdy při veselé Farandole se stovky lidí dívaly na záběry ze zničených obcí včetně Prahy. Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, a tak ani tento open air koncert neměl tak mimořádnou atmosféru nabitou soucítěním a jednotou jako provedení Mé vlasti Rafaelem Kubelíkem s Českou, Brněnskou a Slovenskou filharmonií 9. 6. 1990 na témže náměstí.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.