pátek, 27. březen 2009

Komorní hudba u Anežky

Napsal(a) 

V létě jsem dvakrát navštívil pražský Anežský klášter, slyšel čtyři skvělé muzikanty a dva otřesné klavíry. AD Trio Prague ve složení Jiří Hurník (housle), Martin Kasík (klavír) a Miloš Jahoda (violoncello) je novým souborem na české scéně a koncert 14. 7. v rámci Prague Proms byl jeho veřejnou koncertní premiérou. Mohla to být komorní událost léta, kdyby nebyl sál poloprázdný a pan Kasík nehrál na podivný nástroj značky August Föster, který pamatuje asi nejen Gottwalda, ale možná i Beneše. Klavírista dokázal nemožné – klavír hrál jako hudební nástroj, i když by si zasloužil už jenom trvalou roli nábytku nebo nástroje bicího. Jinak ve všech opusech večera (Beethoven: Klavírní trio D dur op. 70/1 , Brahms: Klavírní trio c moll č. 3 op. 101 , Dvořák: Dumky op. 90 ) byla vzorová souhra a hlavně si svoje muzicírování patřičně užívali. Překvapivý byl tónově pozoruhodný výkon cellisty.

Když jsem šel 7. srpna na koncert Pavla Kašpara , tak jsem se hrozil, jak dopadne jeho klavírní recitál. Hrát na Förstera úrovně ZUŠ přece jen nešlo, a tak pořadatel našel sponzora, který zapůjčil nástroj značky Bechstein. Bohužel šetřil, takže hudba Haydna, Beethovena, Nováka a Martinů zněla z krátkého křídla průměrných kvalit někdy „cembalově“ (Haydn), jindy ve víceméně unifikované dynamice (Beethoven) nebo bez romantických, básnivých novákovských vln. Nejlépe dopadl zvukově Martinů. Vím z předchozích zkušeností, že pan Kašpar je výborný pianista, ale bojovat s nástrojovou šedí lze jen do určité míry. Zvolil bohužel špatný čas a špatný prostor. Určitě by bylo zajímavé jej někdy slyšet v reprezentativní akustice rudolfinského velkého sálu.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.