pondělí, 6. červenec 2020

Klidná síla Marka Kozáka na Smetanově Litomyšli

Napsal(a) 

Marek Kozák, foto Smetanova Litomyšl Marek Kozákfoto: Smetanova Litomyšl

Vždycky se pozná, když má interpret pod kůží polyfonii nebo strukturu. Klavírista Marek Kozák má obojí, protože je zároveň varhaníkem a komponuje. Tahle všestrannost se v jeho hře sympaticky odráží, což jednoznačně potvrdil recitál na Smetanově Litomyšli (4. 7.).

V prostorách unikátního zámeckého divadélka (1798) zazněla v podání sedmadvacetiletého sólisty Smetanova a Chopinova díla. Tři poetické polky op. 8, výběr z cyklu České tance (Oves, Furiant) a Koncertní etudu gis moll op. 17 „Na břehu mořském“ Bedřicha Smetany představil Kozák nejen jako salonní nebo rozmáchlé koncertní skladby, ale dokázal jim vtisknout také obsahovou závažnost, jíž si mnohdy nemusíme všimnout. Nechal vyniknout základním stavebním kamenům, vynalézavě vedl melodické linky (obzvlášť mě zaujal v Ovsi), dosahoval plného až mohutného zvuku. Nejednou jsem s napětím očekávala, co „vymyslí“ v příštím taktu, například sepětí mezi úvodem a závěrem etudy „Na břehu mořském“ bylo úplnou posluchačskou lahůdkou. Slyšeli jsme Smetanu zemitého, silného, s nadhledem.

, foto Smetanova Litomyšl foto: Smetanova Litomyšl

Kozákovy další přednosti (pevný úhoz, maximální sebekontrola a nadprůměrná výrazová zřetelnost) vynikly ještě více ve skladbách Fryderyka Chopina. Nebyl to Chopin, jakého často potkáváme, tedy křehký a krvácející, ale naopak plnokrevný a vášnivý (ovšem jinak než Liszt). Ve Čtyřech mazurkách op. 30 a Rondu alla Mazurka F dur op. 5 si sólista užíval každý barevný odstín, náladu a harmonické změny, aniž by jen na vteřinu sklouzl k sentimentu. Něhu, která k Chopinovi neodmyslitelně patří, si schoval na závěr pro Andante spianato, své vystoupení dovedl k impozantnímu vrcholu ve Velké brilantní polonéze Es dur op. 22. Jako přídavek zazněla Smetanova Prchavá vidina, v níž klavírista podtrhl svou schopnost vyjádřit veškerou dynamickou a výrazovou škálu.

Závěr je pro mě jasný: více Smetany a více Marka Kozáka na naše pódia.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.