čtvrtek, 20. únor 2003

Klavírní smršť

Napsal(a) 

Lednový 3. abonentní koncert Pražské komorní filharmonie (PKF) byl pojat jako pocta jednomu z nejfrekventovanějších koncertních nástrojů - klavíru. Ne ovšem formou recitálu jednoho umělce, ale hned pěti. Jako první zazněl Šostakovičův Koncert pro klavír a smyčcový orchestr s trubkou č. 1 c moll op. 35 v podání Jitky Čechové a Svatopluka Zaala (trubka). Pod neomylně pevnou rukou Jiřího Bělohlávka se rozehrála široká, smysluplně vykreslená škála Šostakovičova hudebního jazyka v dokonalé korespondenci s oběma sólisty. Překvapením večera bylo dílo předčasně zemřelé skladatelky Hany Vejvodové, která by se letos dožila čtyřiceti let. Její Koncert pro klavír a komorní orchestr provedl zdatně a pohotově Petr Jiříkovský , od rytmického začátku k melancholické, možná až pochmurné katarzi. Zařadit dílo do programu bylo chvályhodné, navíc přitažlivé těleso, jakým PKF je, si to může dovolit (a je dobře, že také chce!). Poté zazněl Poulencův rozverný Koncert pro dva klavíry d moll (Zdeňka Kolářová, Martin Hršel ), který nastalou náladu prosvětlil a rozhýřil pestrými barvami, a na závěr rozumně zvolený Mozartův Koncert pro tři klavíry F dur (Čechová, Jiříkovský, Boris Krajný ). Se svým dramaturgickým počinem může být PKF spokojena (pozornost rozhodně přitáhnul). Na někoho mohl být úvodní "nápor" děl 20. století příliš silný, ale zdá se, že to publikum přestálo ve zdraví...

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.