Lednový 3. abonentní koncert Pražské komorní filharmonie (PKF) byl pojat jako pocta jednomu z nejfrekventovanějších koncertních nástrojů – klavíru. Ne ovšem formou recitálu jednoho umělce, ale hned pěti. Jako první zazněl Šostakovičův Koncert pro klavír a smyčcový orchestr s trubkou č. 1 c moll op. 35 v podání Jitky Čechové a Svatopluka Zaala (trubka). Pod neomylně pevnou rukou Jiřího Bělohlávka se rozehrála široká, smysluplně vykreslená škála Šostakovičova hudebního jazyka v dokonalé korespondenci s oběma sólisty. Překvapením večera bylo dílo předčasně zemřelé skladatelky Hany Vejvodové, která by se letos dožila čtyřiceti let. Její Koncert pro klavír a komorní orchestr provedl zdatně a pohotově Petr Jiříkovský , od rytmického začátku k melancholické, možná až pochmurné katarzi. Zařadit dílo do programu bylo chvályhodné, navíc přitažlivé těleso, jakým PKF je, si to může dovolit (a je dobře, že také chce!). Poté zazněl Poulencův rozverný Koncert pro dva klavíry d moll (Zdeňka Kolářová, Martin Hršel ), který nastalou náladu prosvětlil a rozhýřil pestrými barvami, a na závěr rozumně zvolený Mozartův Koncert pro tři klavíry F dur (Čechová, Jiříkovský, Boris Krajný ). Se svým dramaturgickým počinem může být PKF spokojena (pozornost rozhodně přitáhnul). Na někoho mohl být úvodní „nápor“ děl 20. století příliš silný, ale zdá se, že to publikum přestálo ve zdraví…
