středa, 3. duben 2019

Když v Tugendhat zní česká hymna na sto způsobů

Napsal(a) 

 , foto BCO foto: BCO

Brno Contemporary Orchestra v pondělí 1. dubna pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra opět rozeznělo prostory funkcionalistické vily Tugendhat. Představilo v ní hudební tvorbu Witolda Lutosławského, Benjamina Brittena, Igora Stravinského, Josefa Adamíka a Daniela Forró. Jednalo se o reprízu koncertu, který na témže místě zazněl již v červnu minulého roku.

Dance preludes Witolda Lutosławského balancují na hraně tradice a modernějšího zvuku hudební avantgardy, jsou však plně přístupné, plné humoru a estrádních karikatur, to vše, aniž by rezignovaly na vlastní uměleckou hodnotu. Také následující Sinfonietta britského skladatele Benjamina Brittena nepopírá modernistické prvky a částečně odkazuje i ke Komorní symfonii představitele německého hudebního expresionismu Arnolda Schönberga. Po dnes již ikonickém díle Ragtime od Igora Stravinského přišla vhodná chvíle k představení i méně rozverné tváře současné hudby. Nonet pro flétnu, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh, housle, violu a violoncello od Josefa Adamíka staví svůj hudební účinek na mnohem vyhrocenějším kompozičním jazyce – výrazná harmonická komplexita, polymelodické úseky a důraz na dichotomii rychlých běhů a pomalu pulzujících basů jsou charakteristickými znaky skladatelova rukopisu. Mnohem důležitější však je, že skladba byla uvedena právě v kontextu předchozích děl: právě zde totiž mohl její jedinečný charakter vyniknout a především z hlediska tempa celého večera se jednalo o výtečnou volbu, která posluchačsky náročné dílo učinila náhle mnohem přístupnějším. Závěrečné variace na melodii státní hymny České republiky v podobě skladby 100 tvarů české hymny od Daniela Forró však navrátily koncertu jeho rozverný a hravý charakter. Právě finální skladba dokázala mnoho posluchačů přinutit k neskrývanému pobavení, ostatně slyšet českou hymnu v africké, čínské nebo třeba turecké stylizaci se jednomu hned tak nepoštěstí. A právě smích a radost z hudby dokázaly narušit tradiční bariéru, která mezi interprety a posluchači často bývá.

 , foto BCO foto: BCO

I v relativně komorním obsazení dokázali hudebníci podat poutavý a především výrazově plný a dramatický výkon. Vyzdvihnout si kromě vedení Pavla Šnajdra zaslouží energická a interpretačně pestrá hra koncertního mistra Lukáše Mika, který obzvláště v duetu s Barbarou Tolarovou dokázal vynést na povrch něžnou lyriku Brittenovy Sinfonietty. Také klarinetista Lukáš Daňhel tvořil s koncertním mistrem organickou dvojici a dle potřeby plynule přecházel z něžně sametových poloh k expresivnějším způsobům hry. Celé těleso pak lze pochválit především za provedení Adamíkova Nonetu, kde křehká lyrika povedeně střídala zlověstná staccata, to vše s jasným interpretačním záměrem. Výsledný tvar byl vybroušen takřka k dokonalosti.

Lukáš Pavlica

Absolvoval magisterský obor Hudební věda na Masarykově univerzitě, v současné době studuje pod vedením doc. PhDr. Jany Perutkové, Ph.D., doktorský studijní program. Aktivně se věnuje publicistické a kritické činnosti, kromě externího dopisovatele pro časopis Harmonie zastává místo redaktora portálu Brno – město hudby. Spolupráci navázal rovněž s hudební revue Opus musicum nebo magazínem vysokých škol Universitas. Kromě publicistické činnosti a výzkumu se okrajově věnuje také hudebnímu aranžérství a spolu s dalšími skladateli a hudebníky instrumentoval a natočil CD Hudebníček cílící na rozvíjení melodického a rytmického cítění u dětí do čtyř let.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.