Tváří Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov je letos Jonas Kaufmann. Byl to tedy jeho operní recitál, který se stal 18. července zahajovacím koncertem. Přesně v duchu této přehlídky šlo o megakoncert pro několik tisíc lidí, situovaný na prostranství poskytující dostatek místa – tedy na záchytné parkoviště pod historickým centrem města, kde už zpíval Plácido Domingo. Rozměrné pódium s obřími obrazovkami po stranách, světla, ozvučení… to vše jsou atributy odkazující v tomto případě k jiným hudebním žánrům. Však také nemá smysl takový koncert příliš srovnávat s programy v sálech či na zámeckých nádvořích, tedy s koncerty, které poskytují přirozený akustický vjem a bližší pocitový kontakt s umělci. V Krumlově jde o poslech zesílené reprodukované hudby a o sledování detailů v obrazu, o ohromující zážitek, až na druhém místě může jít o skutečně bezprostřední, hlubší, neřku-li intimnější dojmy.
Přesto bylo i zde naprosto zřetelné a jasné, že je Kaufmann mezi tenoristy nesporně nejzajímavějším hlasem současnosti. Jedni ho možná obdivují především jako hvězdu a celebritu a znají spíš jeho tvář než zpěv, ti druzí, potěšeni, nadšeni či dokonce opojeni jeho zpěvem, si však dobře uvědomují, že je to pěvec mimořádně emotivního projevu, obdarovaný velkým hrdinným fondem, impozantně klenoucí kantilény, přesto interpret schopný neobvyklé všestrannosti v rozpětí od Verdiho po Wagnera, pěvec opravdu jedinečný. Jeho hlas a jeho projev si s nikým nespletete, poznáte ho po pár tónech. Je to temný, lahodný témbr, schopný bohatýrského rozvinutí, ale stejně tak dosud i výrazného zkáznění do polohlasu ve velmi nízké dynamice, jak to například osobitě používá ve známé árii z Carmen.
Sólista se na letní scéně během postupujícího večera v áriích z Pucciniho, Massenetových, Mascagniho, Ponchielliho a Verdiho oper plně vydal, i když reakce přítomných davů byly až do druhé poloviny naopak překvapivě zdrženlivé. Dá se ovšem tušit, že spíše z akustických než z uměleckých důvodů: publikum, jehož potlesk se vytrácí do oblohy, se může cítit v prostoru trochu ztraceno – a nemusí to mít nic do činění s tím, jestli se koncert líbí, nebo ne. Spokojenost a své emoce dali lidé najevo až v samém závěru. Hostem byla ve dvou samostatných áriích a pak i v přídavcích mladá jihokorejská sopranistka Sooyeon Kim. Doprovázel Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Kaufmannův dirigentský přítel Jochen Rieder. V přídavcích se vedle opery objevila také píseň Core ‚Ngrato a známá operetní melodie od Richarda Taubera. V tomto prázdninovém románském programu jediné Kaufmannovo číslo v němčině.
