pátek, 22. únor 2002

Kabeláč kontra Gliere

Napsal(a) 

V pořadí druhý abonentní koncert Pražské komorní filharmonie (12. 11. 2001, Rudolfinum) měl v první polovině nejprapodivnější dramaturgii jakou jsem v poslední době slyšel. Jiří Bělohlávek postavil za sebe Kabeláčovu 4. symfonii in A "Camerata" a Koncert pro koloraturní soprán a orchestr Reinholda Gliera (1875-1956). Stručně řečeno: originální symfonický opus z roku 1958 a eklektický, povrchně romantický hudební trilobit z roku 1943. Možná, že tím bylo dosaženo kýženého kontrastu, poslouchat po nádherné Kabeláčově hudbě nicneříkající valčíkové "promenádní" extempore mi však připadalo nešťastné, a to hlavně kvůli Kabeláčovi. Sopranistka Hana Jonášová určitě nemá lehký život, neboť ji jistě lidé neustále poměřují s její matkou Janou Jonášovou. Její hezký hlásek je pohyblivý, ale to je tak asi vše. Glierovu plytkou hudbu má smysl prezentovat, jestliže se jedná o pěvecky dokonalý projev. Jonášové se bohužel může o výkonech na úrovni Edity Gruberové, Nathalie Dessay nebo Sumi Jo pouze zdát. Provedení vyvolalo pouze jednu otázku: Proč?

Naštěstí zakončení večera vše spravilo. Schumannovu Druhou symfonii C dur připravil Bělohlávek se svou příkladnou uměleckou nesmlouvavostí, kdy i ten nejmenší detail má svou roli. Vrcholem provedení byla třetí věta (Adagio espressivo ) s krásnými sólovými vstupy dechových nástrojů. Závěrečné Allegro molto vivace upozornilo na problém Pražské komorní filharmonie, s kterým se náš již prominentní orchestr občas potýká. Některé symfonické opusy i při sebedokonalejší interpretaci nezakryjí fakt, že by jim slušelo ve smyčcích početnější obsazení.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.