pátek, 8. duben 2022

Jubileum Miloše Štědroně s premiérou i dortem

Napsal(a) 

Miloš Štědroň, foto Marek Olbrzymek Miloš Štědroňfoto: Marek Olbrzymek

Narozeninový koncert k osmdesátinám skladatele, univerzitního profesora a popularizátora hudby Miloše Štědroně představil v úterý 5. dubna (přesunuto z původního termínu 8. února 2022) v sále divadla Husa na provázku nejen skladatelovu nejnovější tvorbu – dílo Maminko, nejsi… na texty Jana Skácela pro soprán (v nastudování Ireny Troupové) a komorní ansámbl – ale zazněly také zřídka provozované skladby Štědroňových pedagogů (Jan Kapr, Ctirad Kohoutek), kolegů (Miloslav Ištvan) a celoživotních inspirací (Leoš Janáček). O provedení pod taktovkou Gabriely Tardonové se postaral orchestr Ensemble Opera Diversa, který má s dílem Miloše Štědroně bohaté zkušenosti a v jehož interpretaci zazní 26. června 2022 skladatelem avizovaná premiéra nové opery s mendelovskou tematikou Magnum mysterium. Sacra et profana de cita Gregori Mendeli (Velké tajemství. Světské a posvátné ze života Gregora Mendela) na vlastní libreto Miloše Štědroně. V rámci úterního programu vystoupila také akordeonistka Anežka Gebauerová, a to nejen v díle Miloše Štědroně, ale také v Koncertu pro akordeon a smyčce Jana Kapra.

Večer zahájila mladická skladba Leoše Janáčka Zvuky ku památce Förchtgotta-Tovačovského (II. oddíl) pro smyčce. Autor skladbu napsal v roce 1875 ještě v době svých pražských studií a v České republice zazněla pravděpodobně poprvé až roku 2017, kdy ji právě těleso Ensemble Opera Diversa provedlo v brněnské Redutě. Úterní koncert začal nicméně trochu nešťastně – sál divadla Husa na provázku je akusticky enormně suchý a sebemenší nepřesnosti se snadno „vyloupnou“ na povrch, i když by jinak byly stěží postřehnutelné. Na takto suchou akustiku doplatily především nástupy houslí a violoncell, které hlavně z počátku působily nejistě a nehomogenně. Na druhou stranu – a to je ve výsledku mnohem důležitější – se jednalo pouze o samotný začátek večera. To, že si hudebníci následně dokázali i v těchto „obnažujících“ podmínkách udržet celistvý, přesvědčivý a intonačně i rytmicky povedený výkon, si zaslouží pochvalu.

Irena Troupová, Gabriela Tardonová, foto Jakub Šnajdr Irena Troupová, Gabriela Tardonováfoto: Jakub Šnajdr

Skladba Solitudo pro smyčce pochází z posledního tvůrčího období Miloslava Ištvana, a také s ní má Ensemble Opera Diversa dřívější zkušenost – v brněnské káznici zahájili v září 2018 Ištvanovou skladbou svoji Hudební inventuru a dle mého se jedná o jednu z nejzajímavějších položek v repertoáru ansámblu. Úvodní nejistota z akusticky nepřejícího prostoru se pravděpodobně vytratila, neboť provedení bylo naprosto příkladné a sebejisté. Tardonová pečlivě vyzdvihovala hudební a tematické středobody skladby – ta sice není formálně rozdělena do jednotlivých vět, přesto si ji lze představit jako čtyřvětý celek, jehož části nejsou vždy patrné. Právě na kontrastech hlubokého smutku a jiskrného vzteku, či temné letargie a oduševnělého nadhledu postavila Diversa své nastudování. Obzvláště ostré řezy smyčců, které nakonec naleznou své pokorné utišení, svědčí o velkém porozumění partituře.

Dílem, které uzavřelo první polovinu večera se stala právě premiéra skladby Miloše Štědroně Maminko, nejsi… na poezii Jana Skácela pro sólový soprán, smyčcové kvarteto, flétnu, fagot, akordeon, klávesy a perkuse. Není to nicméně poprvé, kdy Štědroň zhudebnil Skácelovy texty – právě v divadla Husa na provázku vznikla inscenace Na dávném prosu, která byla uvedena ještě za básníkovy přítomnosti. Štědroňova novinka sestává za čtrnácti částí (devět básní a pět ritornelů), přičemž některé miniatury trvají pouze pár vteřin. Z harmonického hlediska se jedná spíše o „přímočaré“ dílo, jeho největší síla však tkví v členitém rytmu, a především ve zvolené instrumentaci, která svojí barvou vytváří něžný polštář pro sólový zpěv Ireny Troupové. Ansámbl byl výtečně sehraný, a to jak v rytmicky exponovanějších větách, ve kterých komplementární rytmy tvořily zásadní hybný prvek skladby, tak i v těch lyričtějších závislých spíše na rozvinuté práci s dynamikou a výrazem. Sopranistka Irena Troupová nalezla dle mého vhodný kompromis mezi zpěvem běžným v artificiální hudbě a zpěvem s výrazným lidovým charakterem. Bylo však zřejmé, že jí vyhovují spíše výše posazené delší tóny, na kterých mohla s barvou hlasu více pracovat. Samotné spojení ansámblu a zpěvu fungovalo i právě díky skvělé práci dirigentky Tardonové s dynamikou na výbornou.

Eliška Gebauerová, foto Jakub Šnajdr Eliška Gebauerováfoto: Jakub Šnajdr

Po přestávce se chopil slova sám Miloš Štědroň, a kromě poděkování orchestru a divadlu Husa na provázku představil také flétnistku a brněnskou rodačku Sofii Mavrogenidou, která provedla jeho sólovou miniaturu Sursum (Vzhůru). Po nečekané dramaturgické vsuvce zazněly Miniatury pro smyčce Ctirada Kohoutka, který stejně jako Miloslav Ištvan či Jan Kapr byl členem katedry skladby a dirigování Janáčkovy akademie múzických umění. Kohoutek se zapsal do historie kompozice vypracováním tzv. projektové kompoziční metody, o které mj. teoreticky pojednal v publikaci Novodobé skladebné směry v hudbě z roku 1965. Ve stejný rok zkomponoval také Miniatury pro smyčce – čtyřvěté dílo, jehož každá část se zaměřuje na svébytnou a nosnou hudební ideu. Kohoutkovy Miniatury jsou plné zvratů – tu ohnivé a drsné, tam zase kontemplativní a rozvláčně temné. Za interpretačně nejpovedenější považuji osobně druhou větu Presto impetuoso, jehož chladně „mechanický“, avšak vypjatý klapot byl dle mého skvělým uchopení ze strany dirigentky i orchestru.

Závěrečným dílem večera se stal Koncert pro akordeon a smyčce Jana Kapra. Také on vytvořil vlastní kompoziční metodu – konstanty, jež jsou souhrnem tvůrčích principů vycházejících z osobních zálib skladatele. Takto hledal kompromis mezi originalitou a samotnou snahou být originální. Ostatně i z této premisy zápasu mezi oběma póly originality vychází jeho akordeonový koncert z roku 1982. V rychlých částech dílo vře drsnou polyfonií a mnohdy i samotný koncertní akordeon zaniká v lomozu smyčců, jenže… stejně tak nelze koncertu upřít až jakousi temnou a téměř roztančenou melancholii a eleganci, ve které souhra smyčců připomíná pochmurný taneční sál.  V pomalých částech skladby pak Tardonová akcentovala barevný kontrast vznikající mezi smyčcovými nástroji a akordeonem. Sólový akordeon v nastudování Anežky Gebauerové byl podobně ohnivý i tanečně uhlazený zároveň. Pochvalu si zaslouží především frázování a z hlediska dynamiky uhrančivě divoké „nádechy“ akordeonu.

Než stačil přijet čokoládový dort ve tvaru koncertního křídla, poděkovala za Husa na provázku intendantka divadla Eva Yildizová. Záhy poté nastínil skladatel svéráznou komiku libreta svého připravovaného operního díla inspirovaného Gregorem Mendelem. Také toto dílo zazní v provedení Ensemble Opera Diversa. Režie se chopil Tomáš Studený, který již dříve díla Miloše Štědroně inscenoval. Nezbývá tedy než oslavenci popřát mnoho dalších skladatelských úspěchů a těšit se na letní premiéru v divadle CO.LABS.

Lukáš Pavlica

Absolvoval magisterský obor Hudební věda na Masarykově univerzitě, v současné době studuje pod vedením doc. PhDr. Jany Perutkové, Ph.D., doktorský studijní program. Aktivně se věnuje publicistické a kritické činnosti, kromě externího dopisovatele pro časopis Harmonie zastává místo redaktora portálu Brno – město hudby. Spolupráci navázal rovněž s hudební revue Opus musicum nebo magazínem vysokých škol Universitas. Kromě publicistické činnosti a výzkumu se okrajově věnuje také hudebnímu aranžérství a spolu s dalšími skladateli a hudebníky instrumentoval a natočil CD Hudebníček cílící na rozvíjení melodického a rytmického cítění u dětí do čtyř let.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.