pátek, 13. květen 2016

Josef Špaček ve Zlíně oslnil méně známým koncertem Nielsena

Napsal(a) 

Josef Špaček, foto FBM Josef Špačekfoto: FBM

Zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů hostila na koncertě Talentina 2016 houslistu Josefa Špačka. Ten se představil v houslovém koncertu Carla Nielsena. Dirigentské taktovky se ujal Špačkův generační vrstevník Marek Štilec. Jeden z posledních koncertů jubilejní 70. sezony filharmoniků se uskutečnil 12. května v Kongresovém centru ve Zlíně.

Koncert pro housle a orchestr op. 33 DF61 vytvořil dánský skladatel Carl August Nielsen v roce 1911 pro maďarského houslistu a současně svého zetě Emila Telmányi. Zajímavostí je, že Nielsen kompozici započal v norském Bergenu, kde trávil čas na pozvání manželky Edvarda Griega Niny. Premiéra koncertu se uskutečnila 28. února 1912 a kritika se tehdy vyjádřila pozitivně především k strhujícímu výkonu sólisty Pedera Møllera. Přesto Nielsen vnímal premiéru svého díla jako úspěšnou.

Koncert bývá označován jako neoklasický, podrobnější poslech však situuje jeho hudební výraz ke klasicko-romantické syntéze. Typově se řadí k dílům, jako je Brahmsův houslový koncert. Kvantitu hudebních myšlenek mírně snižuje absence výraznější melodie, Nielsenova hudba však upoutá barevně mnohotvárným témbrem, modulačním bohatstvím a množstvím výrazově odlišných nálad s místy až filmovou zvukomalebností. Koncert má tři věty, některými zdroji bývá označován jako dvouvětý.

Praeludium (Largo) začíná široce koncipovanou houslovou introdukcí nad basovou prodlevou v g moll, která obsahuje pasáže a běhy s vysokým emočním nábojem. Špaček úvodní houslový vstup zahrál s vervou i noblesou kultivovaného hřejivého tónu. Kontrastní lyrické téma, které dramatickou introdukci střídá, procítil s okouzlující přesvědčivostí a intonační suverenitou v nejvyšších nástrojových polohách.

A tempo, ma tranquillo přináší pomalou melodii, která je tvarována nad basovou prodlevou do smířlivého akordu D dur. Špaček vymodeloval houslovou kantilénu až k závěrečnému čtyřčárkovanému d s působivým vibratem a dynamikou. Allegro cavallerésco bylo ukázkou velkého orchestrálního zvuku a pečlivé souhry orchestru se sólistou, která bylo v režii pozorného Marka Štilce hlídána od začátku do konce.

Josef Špaček, Marek Štilec a FBM, foto FBM Josef Špaček, Marek Štilec a FBMfoto: FBM

Špaček přesvědčil intonační jistotou v nejnáročnějších pasážích, dvojhmatech i akordech. Kadenci zahrál s působivým výrazem a citlivě odstíněnou dynamickou výstavbou. Také Poco adagio a závěrečné vzletné Rondo. Allegretto scherzando sólista zahrál stylově přesvědčivě.

Časté změny temp a evoluční charakter hudebních nápadů činí z Nielsenova koncertu prubířský kámen pro posluchače i pro interpretační pojetí. Neztratit se v široké faktuře je skutečně oříšek. Nastudování protagonistů dokázalo udržet tah a zaujalo pozornost až do konce.

Jako přídavek zahrál Špaček druhou větu Sonáty pro sólové housle D dur op. 115 Sergeje Prokofjeva. Méně náročné dílo napsal ruský skladatel v roce 1947 jako svého druhu instruktivní skladbu pro mladé houslové adepty. Náročnost sólového partu je přizpůsobena tomuto požadavku, což nijak nesnižuje jeho emoční rozměr a pozoruhodnou melodickou linii. Andante dolce – Tema con variazioni zahrál Špaček s líbeznou zpěvností a lyrickou rozechvělostí, která uchvátila posluchače. Ačkoli se nejednalo o vysloveně virtuózní přídavek, dokázal Prokofjevovu neoklasicky oproštěnou hudební řeč vytvarovat s přesvědčivým šarmem a skrytou vnitřní pokorou ke každému tónu. Tento dar by mohli Josefu Špačkovi jeho kolegové v zdravé míře závidět.

Dvořákovu osmou Symfonii G dur op. 88 netřeba představovat. Jedná se o jedno z myšlenkově i stavebně nejzdařilejších děl slavného českého mistra – nejen v českém, nýbrž i světovém symfonickém kontextu.

Štilcovo nastudování provázala pečlivě volená tektonická i dynamická výstavba jednotlivých vět i celkové struktury. Filharmonie v osmé symfonii podala jeden ze svých nejlepších výkonů. Perfektní souhra, jednotná energie v dynamicky gradovaných plochách a přirozený půvab Dvořákovy hudby byly hnacím motorem báječného výsledku večera, který sklidil velmi pozitivní ohlas.

Ve Zlíně se provozuje klasická hudba s nadšením a elánem. Výbornou dramaturgii celé slavnostní sezony a přesvědčivé umělecké výkony provázel enormní zájem posluchačské veřejnosti. Přejme Zlínské filharmonii, aby byla stejně úspěšná i v té následující. Program už nyní slibuje zajímavé hudební zážitky.

Milan Bátor

Profesí hudební pedagog, teoretik a kytarista, vystudoval Janáčkovu konzervatoř a Ostravskou univerzitu v Ostravě. Pochází z umělecké rodiny: bratr David je uznávaným básníkem, teta Božena Klímová patřila k výrazným polistopadovým spisovatelkám, známá byla i přátelstvím s australským prozaikem Alanem Marshallem (Už zase skáču přes kaluže). Zájem o klasickou hudbu jej provází od dětství. Je vášnivým sběratelem a posluchačem nahrávek klasické, jazzové a rockové hudby na nejrůznějších nosičích, jako hudební publicista dosud napsal několik stovek textů uveřejněných v různých českých i zahraničních médiích. Od roku 2017 spolupracuje s Českým rozhlasem Ostrava a Českým rozhlasem Vltava na tvorbě hudebních pořadů. Svůj bytostně existenciální zájem o hudbu ve všech jejích podobách vyvažuje aktivním hraním v komorních uskupeních a kapelách.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.