Jitro

Doslova jako blahodárná  jitřní rosa na mě zapůsobil koncert královéhradeckého dětského sboru Jitro na Pražském jaru (25. 5.) Nejenže potvrdil známý fakt, že Hradecký kraj je českou metropolí dětského zpěvu, ale přinesl cenné dramaturgické a interpretační kvality. Sbormistr Jiří Skopal vybral pro prestižní festival atraktivní program, i když z mého pohledu v obráceném pořadí. Úvodní Missa propria Jana Jiráska totiž byla dramaturgickou a interpretační dominantou koncertu a měla program završit. Takovou homogenitu a dokonalé technické zvládnutí pozoruhodné hudby neslýchávám příliš často. Dětský (či spíše až na jednoho chlapce dívčí) sbor zazpíval však výborně i další čísla – lidovou inspirací provoněnou Červnovou noc Ilji Hurníka, výběr z Dvořákových Moravských dvojzpěvů a Deset zpěvů Josefa Suka, které jsem v podání dívčího sboru slyšel poprvé. Sukova jemná hudba získala najednou nečekanou kvalitu a  akcenty. Problém jsem měl jedině s Dvořákem. Jitro není jistě jediným dětským sborem, který Moravské dvojzpěvy zpívá, ale artikulace, frázování a dynamické finesy nikdy nemohou dosáhnout originálu. Bohužel za ideálem zůstal i klavírní doprovod jinak velmi dobře hrajícího Michala Chrobáka. (Na provedení Suka participoval ještě pianista Jiří Pašek.)