pondělí, 16. červen 2014

Jitro

Napsal(a) 

Jitro, foto Zdeněk Chrapek / Pražské jaro Jitrofoto: Zdeněk Chrapek / Pražské jaro
Doslova jako blahodárná  jitřní rosa na mě zapůsobil koncert královéhradeckého dětského sboru Jitro na Pražském jaru (25. 5.) Nejenže potvrdil známý fakt, že Hradecký kraj je českou metropolí dětského zpěvu, ale přinesl cenné dramaturgické a interpretační kvality. Sbormistr Jiří Skopal vybral pro prestižní festival atraktivní program, i když z mého pohledu v obráceném pořadí. Úvodní Missa propria Jana Jiráska totiž byla dramaturgickou a interpretační dominantou koncertu a měla program završit. Takovou homogenitu a dokonalé technické zvládnutí pozoruhodné hudby neslýchávám příliš často. Dětský (či spíše až na jednoho chlapce dívčí) sbor zazpíval však výborně i další čísla – lidovou inspirací provoněnou Červnovou noc Ilji Hurníka, výběr z Dvořákových Moravských dvojzpěvů a Deset zpěvů Josefa Suka, které jsem v podání dívčího sboru slyšel poprvé. Sukova jemná hudba získala najednou nečekanou kvalitu a  akcenty. Problém jsem měl jedině s Dvořákem. Jitro není jistě jediným dětským sborem, který Moravské dvojzpěvy zpívá, ale artikulace, frázování a dynamické finesy nikdy nemohou dosáhnout originálu. Bohužel za ideálem zůstal i klavírní doprovod jinak velmi dobře hrajícího Michala Chrobáka. (Na provedení Suka participoval ještě pianista Jiří Pašek.)

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.