čtvrtek, 27. únor 2014

Jedna hlava, jedno srdce, osm rukou…

Napsal(a) 

Wihanovo kvarteto Wihanovo kvarteto
A vkus pro míru, respekt a cit pro záměr skladatele, vědomí souvislostí obsahu díla. To je  Wihanovo kvarteto. A především tímto se výrazně liší od mnohých podobně dokonale technicky připravených interpretů. Wihanovo kvarteto (Leoš Čepický, Jan Schulmeister, Jiří Žigmund a Aleš Kaspřík) nepodléhá vábení módních trendů dovedených leckdy až do zkreslující karikatury. Zodpovědnému a poučenému přístupu k  dílu jistě přispívá i dlouhodobá personální stabilita souboru. Někdy jsme svědky opaku. Komerční tlak, povrchnost a neznalost publika, touha po zviditelnění nadřazená umělecké soudnosti (nejpříšernější ukázky bují ve scénických inscenacích klasické opery), vede ke stále častější tendenci téměř hysterického přehánění a ke zpitvoření skladatelova sdělení.

Na mimořádném koncertě jarní řady Svatovavřinecké sezony na pražském Újezdě zazněl 7. února opravdu mimořádný koncert. Wihanovo kvarteto nejprve předneslo Kvartetní větu c moll, D 703, Franze Schuberta. Prvky Schubertova dramatického romantismu Wihanovci předvedli do nejmenšího detailu ve vší zřetelnosti, s úžasnou sugestivitou. Koncertní síň citlivě upravená z prostor zaniklého gotického kostelíka se mi jeví akusticky i esteticky ideálním místem poslechu komorní hudby. K plasticitě a vyrovnanému zvuku nástrojů smyčcového kvarteta výrazně napomáhá konstrukce dutého dřevěného pódia. To například umožňuje jinde neslýchanou dokonalou zřetelnost všech tónů violoncella. 

Wihanovo kvarteto Wihanovo kvarteto
Čtyřvětý Smyčcový kvartet č. 6 f moll, op. 80 napsal Felix Mendelssohn-Bartholdy v roce svého předčasného úmrtí, a možná i proto se jeho atmosféra liší od prosluněné lehkosti většiny jeho skladeb. V dramaturgii programu a provedení Wihanovců vyzněl obzvláště působivě, jako jakási obdoba či pokračování Schubertova zápasu s tragickým osudem. Je dobře, že Mendelssohnova kvarteta a vůbec jeho komorní tvorba se opět stávají částí kmenového repertoáru koncertních těles, neboť v druhé polovině minulého století byla až na výjimky zbytečně opomíjena.

Druhou polovinu večera zaplnil čtyřvětý Klavírní kvintet f moll, op. 34Johannese Brahmse. Wihanovci jej provedli s  klavíristkou Naomi Oka, se kterou spolupracují již delší dobu. To se projevilo nejen ve stejném pojetí stavby provedení, ale i v citlivosti, s jakou se tato půvabná japonská princezna začlenila do uceleného a vyrovnaného zvuku souboru. Zdejším korpusem pódia umocněný zvuk klavíru mohl snadno dunět a přečnívat nad ostatními, což jsem v tomto sále občas zažil. To co je zde výhodné pro cello, je pro komorní klavír nevítané. Naomi Oka okamžitě po prvních tónech zvuk přizpůsobila, takže soubor  se zaskvěl ideálním souzněním klavíru a smyčců. Velmi mne zaujalo provedení spiccat a pizzicat ve Scherzu, která tvarem i zvukem překvapivě zajímavě korespondovala s klavírem.  Závěr Finale pak dosáhl téměř symfonického zvuku.  Aplaudujícímu publiku se umělci odměnili brilantním zajiskřením Furianta Kvintetu A dur Antonína Dvořáka.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.