Jedenáctý ročník olomouckého festivalu soudobé hudby, letos zaměřený na klavír ve všech jeho odstínech, nabídl během sedmi koncertů celkem jedenáct světových premiér. Hned čtyři z nich přinesl program v podání Isha Trio (Kristina Vaculová – flétna, Lucie Rozsnyó – zpěv, Sára Medková – klavír) v úterý 8. října.
Úvodní skladba Touches Ivo Medka fungovala jako efektní introdukce celého programu a zároveň uvedení interpretek jemnou elektronickou stopou nesoucí vzdálená echa hlasů. Trojice umělkyň se ke stopě s postupným příchodem na scénu přidávaly, a tvořily tak bezeslovnou vokální plochu s uměřeným doprovodem flétny. Až éterický úvod večera v potemnělém prostoru barokní Kaple Božího Těla tak zanechal působivý dojem. Albert Breier pak ve své skladbě Sonnet of Evening zhudebnil sonet Spelt from Sibyl’s Leaves básníka Gerarda Manleyho Hopkinse (1844–1889). Vokální přednes typický pro současnou tvorbu se spíše sekanou deklamací byl důkladně protkán party flétny a klavíru – každá z tří složek však zněla spíše jako samostatný proud než jako integrální součást celku.
Jedinou skladbou celého festivalu využívající elektronické klávesy byl Mijn uitzicht (Můj pohled) nizozemského skladatele Martijna Paddinga. V této relativně minimalistické sazbě pracuje především s nápodobou ozvěny mezi klavírem, klávesami a flétnou, která též tvoří rámec základní pulzace. Text zde s hudbou spolupracuje velmi přirozeně, a to i díky návratům melodického motivu ve zpěvu i klávesách. Poslední premiérou a zároveň nejdelší skladbou večera byla subtilní, avšak relativně rozhlehlá skladba Prosvítání „domácího“ skladatele Víta Zouhara. Během přibližně patnácti minut je postupně stavěna z dvoutónového motivu vždy zas a znova v rámci série dlouhých nádechů a výdechů. Minimalistická souhra drobných melodií v klavíru, flétně a hlasu po vzoru Glasse či Reicha nakonec vrcholí v rytmickém proudu hnaném především nosným klavírním základem. Na této nanejvýš příjemné, křehké skladbě oceňuji především jemnost vokálního partu, která je udržena po celou dobu.
Neobvyklý večer 9. října prezentující skladby napsané pro dvojici klavírů navzájem naladěných o čtvrttón přivítal v Olomouci klavírní duo Cluster Ensemble (Ivan Šiller a Fero Király). Vedle mimořádným způsobem provedených Preludií Ivana Vyšněgradského a Tří kusů Charlese Ivese provedli i dvě premiéry současných tvůrců. Lomené rytmy prosvítající místy dosti zahuštěnou sazbou dominovaly kompozici Speechless Stones. Želislava Sojak Subotić v této stručné a propracované skladbě předepsala i zajímavé možnosti předávání hudebního materiálu mezi oběma interprety. Jakub Rataj se pak ve své novince Ɵ zaměřuje na parametry pulzace a rezonance. Pečlivým zatlumováním strun a zadržováním tónů tak bere v potaz nejen to, co právě zní, ale i to, co prakticky již doznělo – byť stále rezonuje ve formě prchavých vyšších harmonických tónů. Pulzací je pak míněna především určitá volná hra rytmických schopností, vrcholící v mimořádně náročné přehlídce souhry komplikovaných rytmů mezi oběma hráči. Možnosti postupně se zahušťující pulzace zde byly skutečně využity na maximum.
Kompoziční portrét k 70. narozeninám Jana Vičara 14. října představil různé způsoby, jakými ve své tvorbě využil klavír a cembalo. Novinkami toho večera byla dvojice jazzových skladeb, které autor označil za „své hudební úlety.“ Obě jsou obsaženy na jeho novém albu Píseň starého blázna, na němž ve svých písních s širokou řadou hostujících hudebníků mísí jazz, rock a pop. V Olomouci je předneslo jazzové kvinteto složené právě pro tento účel. Jazzová balada Rozpomínka Ž, v zásadě píseň beze slov, odkazovala svými melodickými a harmonickými postupy k domácí populární hudbě 70. a 80. let. Rozpomínka M, označená skladatelem za „dodekafonickou dvanáctku“, vykazovala spíše znaky tradičnějšího hard bopu včetně synkopovaných rytmů, skutečné walking bass, kontrastního motivu klavíru a především série sól jednotlivých hráčů, v nichž se ukázala souhra a interpretační úroveň skutečných jazzmanů. Mezi nimi zářil především klavírní vstup Ľudovíta Kotlára, sólo na kontrabas (Peter Korman) i na bicí (Kristian Kuruc). Dále též party saxofonu (Petr Chadim) a trubky (Jan Přibil).
Večer ve znamení propojení klavíru (Ricardo Descalzo) a elektroniky (Michael Cutting) 21. října přinesl poslední tři premiéry letošního festivalu. Nejnovější verze skladby Book of Sand Františka Chaloupky obohacuje klavírní part elektronickou stopou s bohatou paletou pečlivě zpracovaných efektů včetně deformovaných zvuků klavíru a dalších nástrojů, brnění strun a dlouhých dozvuků. Dramatická adaptace Chaloupkovy starší skladby využívá mimo jiné i přímé rozeznívání strun klavíru různými druhy paliček. Stopa zde navíc není jen obligátní ozvěnou – sólista reaguje na ni spíše než naopak. Prim pak stopa hrála v následující skladbě inner pro klavír, loop pedál a páskový magnetofon. Michael Cutting zde v reálném čase, na způsob zvukové laboratoře, vytváří určitý typ „lo-fi“ ambientu s klavírem a ruchy postupně se rozpadajícího pásku nataženého na magnetofonu. Rozeznívání strun klavíru tvoří základ elektronické stopy, zatímco ojedinělé údery do piana jej naopak rozrušují. Navzdory relativně velkolepým slibům v programu – „Samotný klavír, živě nahrávaný současně na smyčkovací zařízení a na rozpadající se pásek, zde bloudí jakýmsi zrcadlovým labyrintem, stíhán vlastními stíny v různém stádiu rozkladu.“ – jde nakonec o vcelku poklidnou hudbu.
Závěrečnou premiérou MusicOlomouc 2019 byla nová část cyklu Metaludios Gustava Díaze-Jereze s názvem Stribog. Tento zátěžový test nástroje, nazvaný dle slovanského boha větru a bouře, stál především na objemných, bouřlivých glissandech přes celou klaviaturu. K dosažení tohoto skutečně hromového efektu je nutné, aby si interpret nasadil rukavice. Stribog byl navíc efektně uveden starší částí Prélude non mesuré s doprovodnou stopou zrcadlící nástroj v jedinečném Bohlen-Pierce ladění.
Letošní kolekce premiér nabídla – společně s ostatními skladbami programu – skutečně širokou přehlídku pohledů na klavír jako sólový nástroj i součást různých řešení komorního ansámblu ve skutečně kvalitním podání předních interpretů současné hudby. Nyní nezbývá než se těšit na další ročník olomouckého festivalu, který bude zaměřen na severské autory.
