úterý, 10. červen 2014

Jazzová tečka

Napsal(a) 

PKF- Prague Philharmonia, Leo Hussain a Philippe Portejoie, foto Morris-Media PKF- Prague Philharmonia, Leo Hussain a Philippe Portejoiefoto: Morris-Media

PKF - Prague Philharmonia zakončila 4. června pražský orchestrální cyklus sezony 2013/14 v Rudolfinu odlehčeně a rozhodně pozitivně. Hostem byl u nás málo známý dirigent Leo Hussain a saxofonista Philippe Portejoie. Britsko-francouzský tandem sugestivně prezentoval saxofonové Concerto Tallahatchie Jakoba Ter Veldhuise a komorní Concertino Jacquese Iberta.  Veldhuisova animální hudba, okořeněná aleatorikou, sónikou a špetkou minimalismu, je sice efektní, ale poměrně prvoplánová, což možná bylo pro odlehčený tep večera dobře. Tallahatchie prý znamená blíže neidentifikovanou „řeku kamenů“. Upřímně jsem rád, že to nebyly „valící se kameny“…

Ibertovo Concertino je naopak jiná třída - kompozičně zajímavá, jasně strukturovaná skladba, kde se může sólista vyřádit, což Portejoie udělal. Nicméně jeho výkon nebyl tak oslnivý, aby se mu přinejmenším nevyrovnali někteří domácí hráči – Ondřej Štveráček, František Kop a možná i Petr Valášek. (PKF-Prague Philharmonia by angažováním špičkového českého saxofonisty pomohla domácí jazzové scéně.)

Vybraní členové orchestru si s chutí a suverénně zamuzicírovali v Jazzové suitě H 172 Bohuslava Martinů a hlavně v hudbě k baletu Stvoření světa  Daria Milhauda, bezesporu skvělého zakončení koncertu. Součástí provedení poslechově vděčné muziky byl i pan Portejoie, což bylo jistě oživením, i když to někdy vypadalo, že jde o další koncert pro saxofon s doprovodem orchestru.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.