středa, 9. prosinec 2015

Jazzmani a „klasici“ společně v Divadle Archa

Napsal(a) 

Foto Jihočeská filharmonie Foto Jihočeská filharmonie

Ten, kdo si chtěl okořenit druhou adventní neděli netradičním uměleckým zážitkem, měl možnost navštívit hudební událost, jejíž různorodost hráčského obsazení, dramaturgii i koncertní prostor můžeme označit jakkoliv, jen ne jako tradiční. Tato akce svedla na společná pódiová prkna dvě dirigentské osobnosti – Jana Talicha a Vladimíra Valoviče. Oba pánové se postavili do čela „svých“ orchestrů, tedy Jihočeské filharmonie a Rozhlasového Big Bandu Gustava Broma a sólistou večera byl pianista Jan Simon. S ohledem na pořadatelskou základnu – festival Dny Bohuslava Martinů – byla úvodní část večera věnována dílu tohoto právě jubilujícího skladatele a tematickým zaostřením organizátorů vznikl program ohraničený myšlenkou Martinů a jazz. V první půli koncertu zazněla Svita z Kuchyňské revue, Jazzová svita a skladba Le jazz. Všechny tři kusy byly provedeny v jazzověji laděné úpravě skladatele a aranžéra Tomáše Illeho. Předpokládám, že ruku v ruce s tímto faktem vzniklo na pódiu velké hudební těleso spojující jak členy Jihočeské filharmonie, tak členy Rozhlasového Big Bandu Gustava Broma. Orchestr doplnil také již zmiňovaný Jan Simon a dirigentská taktovka patřila Janu Talichovi.

V některých momentech Kuchyňské revue jsem měla rozpačitý pocit z nejistých nástupů jednotlivých sekcí (a z toho plynoucí vratkosti v souhře) a především dojem, že se v tomto typu „fůze“ velká část hráčů (spíše těch jazzových) necítí úplně komfortně. To je ovšem zcela pochopitelné, uvědomíme-li si, že „klasický“ orchestr a jazzový big band pracují na dosti odlišném dirigentském principu a tato nádherná myšlenka propojení různých muzikantských světů si tedy žádá nejen odvahu, ale v případě náročných děl tohoto charakteru také možnost intenzivnějšího zkoušení – o to víc, má-li být konečným produktem koncertu i nahrávka a CD! (jen upřesňuji, že mé tušení o nedostačujícím počtu zkoušek bylo po koncertě s povzdechem potvrzeno několika mými přáteli z řad účinkujících). To už jsem si ovšem posteskla nad oblastí, která spadá spíše do organizačních, nežli umělecko-kvalitativních sfér.

Abych však nezůstávala v negativní poloze, následující Jazzová suita a skladba Le jazz byly zahrány zvláštně strhujícím způsobem, potvrzujícím, že celý koncept byl navzdory jemným přestupkům v souhře skvělý nápad. Ráda zdůrazním precizní rytmickou artikulaci prvních a druhých houslí a krásně zahraný klavírní part, v němž Jan Simon propojil jazzovou lehkost s citem a tónovou delikátností vycházející z jeho profilu „klasického“ pianisty. V druhé půli večera se Rozhlasový Big Band Gustava Broma představil již ve své originální sestavě, a to prostřednictvím čtyř původních skladeb pocházejících z pera samotných členů big bandu (Miroslava Hloucala, Don Sebeskyho a Luboše Šrámka). Všichni hráči byli najednou opět jako ryby ve vodě a pod vedením Vladimíra Valoviče spustili jeden fantastický jazzový proud, jehož síle a kvalitě může vzhledem k elitnímu česko-slovenskému obsazení konkurovat jen málokteré jazzové seskupení u nás. V závěrečné skladbě večera, Gershwinově Rapsodii v modrém, se pod taktovkou Jana Talicha opět propojily síly obou těles. Toto dílo dává vyniknout především sólově pojatému klavíru, za který i tentokrát usedl Jan Simon a obratem dodávám, že díla jazzového odstínu tomuto umělci jednoduše sedí. V souvislosti s celkovým provedením se mi střídavě vracely všechny základní dojmy z první půlky koncertu – pozitivní i ty negativní. Můj finální verdikt z večera v divadle Archa je tedy následující – skvělá koncepce a vysoké kvality jednotlivých hráčů, sólisty i dirigentů, ovšem napříč tomu či právě proto přetrvávající přání, aby ti všichni měli příště ještě trochu více prostoru na společnou přípravu.

Irena Černíčková

Její životní cesta, která ji nakonec zavedla do Prahy, začala v jihomoravském Uherském Hradišti. Díky lásce ke klavíru, ale i hudbě samotné, vedly další kroky na Konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži. Studiu klavírní hry a současně hudební vědy se poté věnovala na pedagogické a filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Profese pianistky a spontánní zájem o folklor, utvářený prostředím rodného Slovácka, později ohraničily tematický okruh její doktorské disertační práce, v níž se zabývala Uherskými rapsodiemi Franze Liszta. Klavíru se v současnosti věnuje jako pedagožka, korepetitorka i sólistka. Do Harmonie přispívá svými texty od roku 2012. Kromě profesní a osobní přitažlivosti k vážné hudbě přiznává také slabost pro hudbu jazzovou.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.