čtvrtek, 21. srpen 2014

Jana Boušková a Jae-A Yoo

Napsal(a) 

Střípky z Českého Krumlova II.

Jae-A Yoo a Jana Boušková, foto Libor Sváček Jae-A Yoo a Jana Bouškováfoto: Libor Sváček

Velmi hezký večer připravily návštěvníkům Maškarního sálu dvě špičkové instrumentalistky, česká harfistka Jana Boušková a jihokorejská flétnistka Jae-A Yoo. Nástrojová kombinace flétna a harfa má svou literaturu, docela početnou, přesto byl předvedený výběr značně osobitý a nešel po těch největších repertoárových pilířích. Možná byla trochu škoda, že v dramaturgii zcela převládaly sólové skladby nad dui – tato apartní zvuková kombinace by si jistě zasloužila být bohatěji dokumentována. Na úvod Sonáta pro flétnu sólo Carla Philippa Emanuela Bacha, náročná kompozice ještě ve starém stylu, jejíž imaginární polyfonie se Yoo zmocnila víc než přesvědčivě. Náročné číslo na úvod, i posluchačsky, pak vystřídala Suita e moll, již Bach otec svěřil původně loutně, ale hrají ji kytaristé i harfisté. Suverénní techniku předvedla Jana Boušková v skladbě Hanuše Trnečka, nazvané sice Vltava-Fantasie, ale je to do poslední noty věrný přepis Smetanovy symfonické básně. Je ovšem poznat, že je to transkripce vynikajícího harfisty, technické nároky jsou vskutku značné. Fantasie c moll pro harfu  Louise Spohra využívá celý tónový rozsah Érardovy harfy, s melodií typicky umísťovanou do basu, a je zajímavým dokumentem období stylového přerodu, zatímco Sonata Appassionata fis moll pro flétnu (1917) Sigfrida Karg-Elerta (1877-1933) zaujala i svou moderní hudební řečí. Vrchol večera přinesly konečně dvě původní Fantasie  francouzských mistrů pro oba nástroje. Především Fauré, oproti rétorickému Saint-Saënsovi, dokázal do důsledku odhalit pestré možnosti souzvukové a témbrové a vytvořit kompozičně mistrovské dílo, jež večer dvou instrumentalistek, mistryň svého nástroje, krásným způsobem uzavřelo.

Ivan Žáček

Vystudoval hudební vědu na Karlově Universitě, věnuje se hudební a operní kritice, a divadlu vůbec. Je členem různých divadelních porot, byl dramaturgem Státní opery, sedm biblických let sloužil v Radě Národního divadla. Jako filmolog se v Národním filmovém archívu zabýval výzkumem vztahu hudby a filmu, z té doby pochází řada felliniovských studií, překladů filmologických a muzikologických textů. Působil jako režisér a autor českých dialogů či překladatel, je za ním více než jedna stovka filmů. Dnes dělí svůj čas mezi divadlo a hudbu. Kromě Harmonie píše do Divadelních novin, Hudebních rozhledů, i do časopisu Svět a divadlo. Svými texty však zamořil i Týden, Kritickou přílohu RR, Lidové noviny, MF frontu dnes, Reflex. Překládá divadelní hry, odborné studie i knihy (Harold C. Schonberg, Životy velkých skladatelů).

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.