Střípky z Českého Krumlova II.
Velmi hezký večer připravily návštěvníkům Maškarního sálu dvě špičkové instrumentalistky, česká harfistka Jana Boušková a jihokorejská flétnistka Jae-A Yoo. Nástrojová kombinace flétna a harfa má svou literaturu, docela početnou, přesto byl předvedený výběr značně osobitý a nešel po těch největších repertoárových pilířích. Možná byla trochu škoda, že v dramaturgii zcela převládaly sólové skladby nad dui – tato apartní zvuková kombinace by si jistě zasloužila být bohatěji dokumentována. Na úvod Sonáta pro flétnu sólo Carla Philippa Emanuela Bacha, náročná kompozice ještě ve starém stylu, jejíž imaginární polyfonie se Yoo zmocnila víc než přesvědčivě. Náročné číslo na úvod, i posluchačsky, pak vystřídala Suita e moll, již Bach otec svěřil původně loutně, ale hrají ji kytaristé i harfisté. Suverénní techniku předvedla Jana Boušková v skladbě Hanuše Trnečka, nazvané sice Vltava-Fantasie, ale je to do poslední noty věrný přepis Smetanovy symfonické básně. Je ovšem poznat, že je to transkripce vynikajícího harfisty, technické nároky jsou vskutku značné. Fantasie c moll pro harfu Louise Spohra využívá celý tónový rozsah Érardovy harfy, s melodií typicky umísťovanou do basu, a je zajímavým dokumentem období stylového přerodu, zatímco Sonata Appassionata fis moll pro flétnu (1917) Sigfrida Karg-Elerta (1877-1933) zaujala i svou moderní hudební řečí. Vrchol večera přinesly konečně dvě původní Fantasie francouzských mistrů pro oba nástroje. Především Fauré, oproti rétorickému Saint-Saënsovi, dokázal do důsledku odhalit pestré možnosti souzvukové a témbrové a vytvořit kompozičně mistrovské dílo, jež večer dvou instrumentalistek, mistryň svého nástroje, krásným způsobem uzavřelo.
