Letošní nedožité 94. narozeniny prof. Zuzany Růžičkové připomněli v Den památky obětí holocaustu 27. ledna houslista Jan Mráček a klavírista Lukáš Klánský na koncertu pořádaném Nadačním fondem Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové v sále Martinů pražské HAMU. V programu zazněly skladby čtyř mistrů 20. století, k nimž bezesporu patří i Viktor Kalabis, manžel Zuzany Růžičkové a skladatel vycházející z tvorby neoromantiků svébytným a inspirujícím dílem, připravujícím cestu pro další generace autorů.
Jako první uvedli Jan Mráček a Lukáš Klánský výběr ze Šostakovičových 24 preludií pro klavír, op.34 v úpravě pro housle a klavír. Ze skladby z roku 1933 vybrali č. 10, 15, 16 a 24 a zahráli drobné Šostakovičovy črty s okouzlující brilancí, elánem a patřičnou expresivitou, hravé melodie a jemná pianissima pak s náležitou precizností a tónovou virtuozitou. Z díla Viktora Kalabise zařadili do programu krásnou a náročnou Sonátu pro housle a klavír, op. 58. Od závratných výšek v počátku 1. věty až k dramatickým dialogům ve 3. větě prokázali oba interpreti naprostou suverenitu a souznění, zkušenost a radost ze hry ve všech polohách i v závratně se zrychlujícím tempu. Kalabisova skladba dostala v jejich rukou pevný tvar nepostrádající poezii, ale také potřebné napětí.
Brněnský rodák Erich Wolfgang Korngold prožil mladá léta ve Vídni, na doporučení Gustava Mahlera byl žákem Alexandra Zemlinského a velmi brzy komponoval. Autor oblíbených oper, symfonií i komorních skladeb byl pozván v roce 1934 do Hollywoodu a v podstatě vytvořil tvar filmové hudby jako takové, za niž získal i Oscara. Jako židovský uprchlík pak naštěstí mohl přesídlit v roce 1938 do USA s celou rodinou. Jeho prvním filmem byl Sen noci svatojánské podle Shakespearovy komedie, k mnoha dalším příběhům pak přibyla hudba pro zfilmovanou hru Mnoho povyku pro nic (Much Ado about Nothing, op. 11).
Zkušený skladatel, známý svým kompozičním širokým záběrem s barevně bohatou výrazovou pestrostí, se představil v podání obou umělců jako báječný melodik, který velmi strukturovaně vykresluje postavy a jejich jednání v propletené Shakespearově komedii plné záměn a nedorozumění. V Korngoldově skladbě byly Mráčkovy housle precizně jímavé i výhružné a složité situace sdělovaly housle s klavírem neuvěřitelně srozumitelně, s výborným vyjádřením děje. Závěr koncertu patřil Sukově ranému dílu Čtyři kusy pro housle a klavír, op. 11 s pěknými klenutými melodiemi i svižnými rytmy ve výborném, nepřehnaně romantizujícím podání obou umělců.
Jan Mráček na svém italském nástroji z 18. století tvoří nepřeberně širokou škálu tónů s naprostou lehkostí i ve vypjatých partech, klavír Lukáše Klánského je naprosto znalým doprovodem, v sólových vstupech prokazuje interpretační jistotu přehledným vcítěním v každé sekvenci a oba pojí báječná dlouholetá spolehlivá souhra. Program jubilejního koncertu pak obohatili o přídavek se scénou z Korngoldovy filmové hudby.
Přítomnost pouze nás několika sledujících v auditoriu ocenili oba umělci poděkováním za živý potlesk, který jim chybí stejně tak, jako nám posluchačům živé koncerty.