úterý, 31. prosinec 2013

Ivan Ženatý a Sandra Shapiro

Napsal(a) 

Ivan Ženatý Ivan Ženatý

Dne 27. 11. 2013 ve Dvořákově síní Rudolfina zazněl v rámci 114. sezony ČSPKH recitál houslisty Ivana Ženatého a klavíristky Sandry Shapiro . Umělci nabídli neotřelý, zajímavý program hudby Roberta Schumanna a Richarda Strausse. Úvodní Tři romance pro housle a klavír op. 94 Roberta Schumanna (Nicht schnell – Einfach innig – Nicht schnel l)  už prvními frázemi vyvolaly očekávání zážitku nevšedního vrcholného umění komorní hry dvou technicky suverénních a ideálně sladěných muzikantů. Během celého koncertu se pak tento pocit stupňoval a potvrzoval. V romancích rozvinul Ženatý jímavě zpěvnou kantilénu a odstíny jeho frází zněly jako deklamace řeči skvělého recitátora. Následující čtyřvětá  Sonáta pro housle a klavír d moll op. 121 Roberta Schumanna (Ziemlich langsam.Lebhaft – Sehr lebhaft – Leise, eifach.Etwas begetwer – Bewegt ) je krásné, ale pro interpreta velmi choulostivé dílo. Ve své rozlehlé ploše má místa, která se mohou zdát nadbytečná a mohou vyznít nepřesvědčivě. Málokdo umí proniknout do nitra partitury tak, aby udržel pozornost posluchače po celé trvání skladby a uceleně rozvinul drama zmítající temně romantickou duší skladatele. Ženatému a Shapiro se toto podařilo se sugestivním účinkem. Musím alespoň zmínit téměř strojově přesný soulad houslových a klavírních figur, neobvykle znělá krásná pizzicata - ale takových detailů by bylo mnoho. Tak zajímavé a objevné provedení jsem neslyšel od žádných interpretů tohoto opusu.

Sandra Shapiro Sandra Shapiro

Druhá polovina recitálu zněla Richardem Straussem. Valčíky z opery Růžový kavalír pro housle a klavír v úpravě Váši Příhody jsou ukázkou brilance i dobového vkusu jednoho z největších světových houslistů českého původu. Byl jsem svědkem, jak stará nahrávka jeho virtuosních úprav včetně Paganiniho „klád“ přivedla v obdivný úžas elitu houslistů na Moskevské konzervatoři. Ženatým uvedené valčíky jsou napsány s kraislerovským vkusem a šarmem, a stejně tak byly provedeny. Sonáta pro housle a klavír Es dur op. 18 Richarda Strausse (Allegro ma non troppo  –  Improvisation.Andante cantabile  –  Finale.Andante-Allegro )  ještě nepřipomíná jeho pozdější hudební styl, vychází spíše z pozdně klasicistní a raně romantické tradice, blízká je např. jazyku Mendelssohnovu. Podobně jako předchozí Schumannova Sonáta , i tato skladba je interpretačně velmi choulostivá a náročná. Jsou v ní místa, která by průměrnému sólistovi nestála za práci a riziko. I zde Ženatý prokázal, za rovnocenného partnerství Sandry Shapiro, svou současnou špičkovou houslistickou a muzikantskou úroveň. Dvěma přídavky Smetany a Dvořáka pak toto  potvrdil i umocnil.

Dovolím si osobní poznámku. Ivan Ženatý mi byl svou technickou houslovou dokonalostí a skromnou uměřeností noblesního šlechtice vždy velmi sympatickým. Jeho hra mne však často zanechávala chladným, jeho projev se mi mnohdy jevil příliš věcným a neosobním. Tohoto večera jsem zažil zázračnou proměnu. Jako by se nad ním vznášela citlivá, vášnivá a ušlechtilá Múza. Možná, že ji přilákal i zázračný nástroj Giuseppa Guarneriho del Gesù ...  Rudolfinum náhle prozářilo umění houslisty srovnatelného s největšími zjevy světových pódií.  Věřím a těším se, že tomu nyní tak bude stále.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.