pátek, 15. říjen 2021

Ivan Ilić oživil v české premiéře dílo Antonína Rejchy

Napsal(a) 

Ivan Ilić, foto Jiří Jelínek Ivan Ilićfoto: Jiří Jelínek

Festival Moravský podzim si letos může připsat dvojí prvenství: debut srbsko-amerického klavíristy Ivana Iliće u nás a českou premiéru ambiciózního díla Antonína Rejchy L’Art de varier op. 57. Pro sólistu to navíc znamenalo příležitost uvést poprvé na veřejnosti dílo, jež nedávno natočil. Ač se jednalo o speciální večer pouze se skladbou autora, kterého stále ještě považujeme za raritního, sál Besedního domu v Brně se 12. října z větší části zaplnil – pozitivní signál pro dramaturgy, že se klavírní publikum nezdráhá rozšířit si obzory a že je Rejchovi, přinejmenším v Brně, nakloněno.

Opus 57 obsahuje celkem 57 variací převážně v hlavní tónině F dur, Rejcha ho napsal zřejmě v letech 1803–1804 během pobytu ve Vídni, kdy byl v kompozici podstatně radikálnější než po definitivním odchodu do Paříže. Není to Rejcha, jak ho známe z dechových kvintetů, nadmíru elegantní a posluchačsky vstřícný, nýbrž Rejcha prorocký, troufalý a tvrdohlavý. Zpěvné dvanáctitaktové téma rozvíjí někdy v jemných odstínech, jindy v ostrých kontrastech, nelze tu vysledovat bachovsky matematickou pravidelnost (třeba 3 × 19 variací, 2 × 28 + 1, nebo pevně dané střídání kompozičních postupů) ani beethovenskou myšlenkovou úspornost. Možná bychom mu i rádi některou variaci vyškrtli, ale kdo nevzdal poslech po prvních deseti až dvanácti variacích, určitě nelitoval. Dílo se totiž postupně proměňuje v čím dál atraktivnější objekt, přičemž zhruba poslední třetina je kompozičně vysloveně vzrušující: ve 31. variaci skladatel předvede Marche funèbre, hned poté si pohraje s tempem a metrickými změnami, o tři variace později se nám vysměje (35. variace je rozhodně nejrozpustilejší), zanedlouho napodobí harfovou sazbu, zatančí menuet, rafinovanou sicilianu a gavotu, těsně před koncem předvede fugu a triumfálně skončí v f moll. Sem tam nám v terciových postupech naznačí také svou oblibu dechových nástrojů, zde konkrétně lesních rohů.

, foto Jiří Jelínek foto: Jiří Jelínek

Není pochyb, že je pro interpreta L’Art de varier obří výzva. Rejcha v téměř 90 minutách hudby sólistu nešetří: „nastražil“ do not rozsáhlé trylkové plochy, oktávové a stupnicové běhy, křížení rukou, metrické záludnosti, ve výrazu nuance někdy až nepříjemně nepatrné. Naštěstí je klavírista Ivan Ilić s tímto autorem natolik srostlý, že dokázal vyzdvihnout nejzajímavější prvky, rozvinout nejen virtuózní stránku variací, ale poukázat i na heroičnost, hymnickou důstojnost a kontrapunkt. Byly okamžiky, kdy se mi zdálo, že Steinway, jímž sál disponuje, nereaguje na sólistovy požadavky tak, jak by si přál (ve zvuku je nástroj poměrně ostrý a ve skladbě tohoto typu musí interpret dost opatrně zacházet s měkčením pomocí pedálu, aby neutrpěla zřetelnost), avšak to byly jen nepatrné vady na celkové kráse večera. Pro mě byl koncert dalším důkazem, že je Antonín Rejcha mimořádně originálním tvůrcem, který ukazuje tu na Schuberta, tu na Schumanna, Mendelssohna a samozřejmě na svého kolegu – a rivala – Beethovena, aniž by ztratil svou tvář. A že má tato tvář další „mimické“ schopnosti, stvrdil úchvatně melancholický přídavek v podobě Rejchovy Etudy č. 1 op. 97.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.