Islandsko – Norsko – Švédsko – Finský večer

Vladimir Ashkenazy odešel ze Sovětského svazu, když si v 60. letech vzal Islanďanku. Nyní představil Praze islandskou hudbu. V rámci Severského cyklu uvedl s Českou filharmonií v Rudolfinu (6.12.) ve světové premiéře skladbu Gangur od Thorkella Sigurbjörnssona, hudební poctu islandským koním. Jde o nedlouhou, poměrně přístupnou, úryvkovitě stavěnou hudbu s dílčími gradacemi, občasnými rytmicky složitějšími úseky, ale s celkově smířlivým vyzněním; hudbu nepříliš výraznou, ale přesto zajímavou. Také Sibeliovu 6. symfonii , kterou hráli vůbec poprvé, ukázali filharmonici jako nekonfliktní, navíc opravdu vážnou. Zřejmě téměř programově zní toto půlhodinové dílo až jakoby neatraktivně, ale je soustředěné a stylově ve svém doznívání romantismu určité. Závěrečné až chorálové téma a užívaná tónina, jedna z takzvaných církevních, činí ze skladby dílo snad až sympaticky archaizující. To nejlepší si nechal Ashkenazy na konec – svého „chráněnce“. Mladý švédský pianista Peter Jablonski , budící již zvýšenou mezinárodní pozornost, se ukázal být v Griegově Klavírním koncertu osobností nesmírně muzikální. Hrál básnivě, spíše poeticky než rapsodicky, ani chvíli zběžně. Závěrečná věta měla vysoce brilantní tempo a výrazně cítěnou rytmickou pregnanci. (Chce se říci – není divu: Jablonski byl od dětství současně hráčem na bicí.) Jeho technické možnosti se zdají být mimořádně široké, soudě podle rychlých pasáží či oktávových běhů. Vyvrcholení skladby se podařilo Ashkenazymu a sólistovi vygradovat do strhujícího patosu. Nejúžasnější však v Griegově skladbě byla místa, kde se Jablonski dobral polohlasných ztišení celých velkých ploch, shora pažemi hraných tónů a přitom nádherně měkkého zvuku.

Sdílet článek: