Innsbruck – Další úspěch Jacobse

Dirigent a bývalý kontratenor René Jacobs patří do první vlny vlámských dirigentů, jako jsou bratři Kuijkenové nebo Philippe Herreweghe, kteří společně s Nikolausem Harnoncourtem a několika Angličany a Holanďany zahájili renesanci autentické interpretace barokní hudby. Dnes jsou uznávanými šedesátníky, ale pořád velmi činnými. Zatímco Sigiswald Kuijken (La Petite Bande a konservatoř v Bruselu) a Herreweghe (vedle Collegia Vocale Gent je šéfdirigentem Flanderské filharmonie v Antverpách) zejména operují v rodné části Belgie, René Jacobs pracuje internacionálně. Dnes 64letý Jacobs byl v roce 1991 jmenován ředitelem operní části Festivalu staré hudby v Innsbrucku. O čtyři roky později se stal uměleckým ředitelem festivalu a tím je dodnes. Zanedlouho mu končí kontrakt, avšak nedávno bylo oznámeno, že Jacobs zůstane v této funkci nejméně do roku 2012. Stalo se to k velké potěše jak organizátorů festivalu a městských a regionálních politiků, tak i celé rakouské veřejnosti. Minulý rok se přijel na Jacobse podívat i rakouský prezident. Faktem je, že René Jacobs si svou důkladnou přípravou, originální volbou oper a jejich stylovou interpretací vybudoval v tyrolské metropoli velmi silnou pozici. A nejen v Rakousku, některé opery jako Händlův Rinaldo nebo Cavalliho Eliogabalo byly evropskými operními časopisy vyhlášeny jako nejúspěšnější operní inscenace.

Tento rok zvolil Jacobs komickou operu Georga Philippa Telemanna z roku 1721 Der geduldige Sokrates . Jde o známý příběh řeckého filozofa a jeho dvou žen. Libreto není zrovna přehledné, ale koneckonců jde o humornou záležitost a nezáleží na každém slovíčku. Londýňan Nigel Lowery a Amer Hosseinpour, původem z Iránu, se postarali nejen o režii, ale i výpravu, kostýmy a choreografii. Tento umělecký tandem spolu pracuje již řadu let a ani v Innsbrucku nebyli poprvé. Mezi návštěvníky premiéry bývá dost tradičních diváků a oni se již dříve přesvědčili, že ne každý se s jejich nevšední koncepcí ztotožňuje. I tentokrát se mísil upřímný potlesk s bučením. Lowery/Hosseinpour transponovali děj německo-italského libreta do 2. poloviny 20. století. Scénu rozdělili do dvou zrcadlově stejných částí s kuchyněmi obou manželek Sokrata vzadu a jeho knihovnami vpředu. Opravdu zvučná jména se mezi dvanácti sólisty nenalézala, ovšem celek musel uspokojit i náročné posluchače. Přesto je třeba alespoň dvě skvělé představitelky uvést: Litevka Inga Kalna (Xantippe) a Jihokorejka Sunhae Im (Rodisette).

René Jacobs nemůže v Rakousku zklamat. Jakmile se objevil po premiéře na pódiu, vypukly silné ovace a výkřiky „bravo“. Také recenzenti (byla jich v Innsbrucku celá stovka) rakouských a německých novin se o hudebním nastudování vyjadřovali velmi pochvalně. Jacobs tentokrát vyměnil špičkový Freiburger Barockorchester za jinou skvělou německou formaci: Academie für Alte Musik Berlin. Že Telemann zůstává ve stínu svých dobových kolegů, se nelze divit. Jeho opery jsou pro dnešního diváka dost zastaralé a hlavně dlouhé. Jacobs zkrátil původní čtyři hodiny na tři, ale i to bylo málo! „Sokrates“ by si zasloužil i další škrty. Opera bude předvedena také v berlínské Staatsoper od 1. do 11. října (tel. pro zájemce: 0049 30 20354555). Příští rok chce Jacobs v Innsbrucku předvést scénické nastudování Händlova oratoria Belshazzar.

Sdílet článek: