pondělí, 19. září 2016

Igudesman & Joo vnesli do Rudolfina klasiku i heavy metal

Napsal(a) 

Igudesman & Joo, foto Petra Hajská Igudesman & Joofoto: Petra Hajská

Díky internetu je zná celý svět. Jsou vtipní, excentričtí, skvěle hrají, publikum dokážou rozesmát během několika minut. Komické duo Igudesman & Joo se na festival Dvořákova Praha vrátilo po dvou letech, tentokrát s novou show „And Now Mozart“. V téměř dvouhodinovém programu představili hudebníci sérii skečů, na nichž si mohli „pochutnat“ fajnšmekři i laici napříč věkovými kategoriemi (s drobným zádrhelem, o kterém bude ještě zmínka).

Podobně jako v předešlém projektu „A Little Nightmare Music“ (odkaz na Mozartovu Malou noční hudbu) dvojice vynalézavě propojila různé skladby i styly, tentokrát včetně rapu a heavy metalu. Dočkali jsme se legendárního výstupu Mozart Bond, v němž se pianista Hyung-ki Joo „hádá“ s houslistou Alekseyem Igudesmanem prostřednictvím Mozartovy Symfonie g moll a ústřední melodie z Jamese Bonda, s malou odbočkou do filmu Love Story. V dalších scénkách se mimo jiné prolnula originálně pojatá Gershwinova Rapsodie v modrém s rytmy španělského flamenca (příběh o Georgovi a mouše), Řek Zorba s Chačaturjanovým Šavlovým tancem, Chopin s ruskou lidovou písní Oči černé a gratulační melodií Happy Birthday (Alergie na Chopina). Nechybělo ani popové I will survive v Igudesmanově neodolatelné angličtině a s nezbytnou pomůckou – pěničem na mléko, který na chvíli nahradí smyčec. Píseň prošla při koncertě mnoha překvapivými proměnami, od mozartovských reminiscencí přes Bacha až k beatboxu, v závěru ji rozšířila slovní hříčka survive - sir – wife, při níž si posluchači zazpívali trojhlas. Každý hudební úsek měl svou obsahovou nadstavbu: hudebníci tak například hledali s navigací orientaci v partituře, předváděli, jak policista dohlíží na správnou interpretaci, zahráli si na kovboje, nechali publikum nahlédnout „do hlavy“ pianisty při nácviku skladby a došlo i na trénink pod vedením instruktora houslového aerobiku (violaerobics). Dvořákova síň se během chvilky proměnila v „kotel“ emocí, hvízdalo se, vytleskávalo, křičelo, zpívalo… a snad všichni se při tom opravdu dobře bavili. (Ti, kteří rozklíčovali všechny hudební odkazy, snad o něco víc.)

Igudesman & Joo, foto Petra Hajská Igudesman & Joofoto: Petra Hajská

Humor dvojice Igudesman & Joo je nápaditý, navazuje svým způsobem na bratry Marxovy a Victora Borga, ale svých duchem je asi nejblíže absurditám a nekorektnostem Monty Pythonů, k nimž se ostatně hrdě hlásí (k jejich nejoblíbenějším skečům patří prý Dead Parrot). Možná tím občas někoho naštvou, ale mnohé naopak velmi osvěží. Jejich ztvárnění neklasických hudebních stylů má šmrnc, interpretace je bezchybná, zpěv většinou výborný, jen občasné dvojsmysly, ač únosné, jsou podle mě poněkud zbytečné. Přidanou hodnotou je fakt, že jsou oba zároveň schopnými hudebními skladateli.

A nyní ke slibovanému zádrhelu, jímž je cílová skupina takového koncertu. Pokud ho festival avizuje jako rodinný, měl by více specifikovat obsah. Program sice zvládnou i děti (od mladšího školního věku výše, u předškolních na vlastní riziko), ale dospělí by měli předem počítat s tím, že k němu patří komentáře protagonistů v angličtině. Leccos se dá pochopit i bez znalosti jazyka, ale bylo by fér na tuto skutečnost upozornit.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.