neděle, 19. únor 2012

I mistr tesař se utne

Napsal(a) 

Toto přísloví platí všeobecně, tedy i o nahrávacích firmách. Firma Deutsche Grammophon patří v nahrávacím světě k největším a vždy si zakládala na tom, že má umělce nejlepší z nejlepších. Koneckonců to není dramaturgická značka, ale interpretační. Se sopranistkou Mojcou Erdmann však udělala úkrok stranou. Do společnosti Anny Netrebko, Elīny Garanči a Magdaleny Kožené patří jen částečně. Pochybnost ve mně vzbudila v září 2011 už její deska Mozart’s Garden, pražský koncert 26. 11. v Rudolfinu rozpaky nerozfoukal. Představila program, který vychází z nahrávky; stejný dirigent (Andrea Marcon ), stejný orchestr (La Cetra z Basileje). Paní Erdmann má štíhlou postavu i hlas, který však, viděno prizmatem světové elity, nemá pečeť výjimečnosti či alespoň originality. Naopak má místy nepříjemně bohaté vibrato a oproti nahrávce vytvořila během večera až příliš mnoho intonačně nejistých tónů. Dobře si rozumí s hudbou, kde převažuje dynamismus, dramatičnost, energie a silnější dynamika. Možná i proto se jí nejlépe zpívala hudba neprávem opomíjeného Antonia Salieriho (Les Danaïdes ), Johanna Christiana Bacha (Amadis de Gaule ) a Mozarta (Zaide ). La Cetra a Andrea Marcon víceméně potvrdili pověst špičkového orchestru a dirigenta, přesto jsem si po koncertu rád připomněl umění tlumočení Mozarta od René Jacobse, Nikolause Harnoncourta, Claudia Abbada a jejich orchestrů. Mojca Erdmann je nesporně výborná zpěvačka a v naší vizuální době ji asi čeká velká kariéra, ale na umění svých oborových kolegyň Seny Jurinac, Christine Schäffer, Gunduly Janowitz, Kathleen Battle nebo Brigitte Fassbaender hledí zatím zpovdálí. Ale kdoví, jak tomu bude za deset let...

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.