I jediný nástroj může pootevřít dveře do světa hudby

Série „Filharmonici na pokračování“ se pokouší v rámci nové edukativní koncepce České filharmonie získávat zábavnou cestou děti pro náročnější formy hudby a jejich rodiče utvrzovat v přesvědčení, že právě Rudolfinum je pro uspokojování jejich hudebních potřeb tou pravou budovou. Co se týká obsahu, pak reakce několika set spokojených dětí nedělního matiné 26. dubna potvrdila, že je to dobrá cesta. Na pódiu Dvořákovy síně byl jeden interpret, dva nástroje, jeden moderátor, jedno promítací plátno a bylo vidět, že i v tak komorní sestavě je možné udržet pozornost malých dětí a vytvořit hodinový smysluplný program. Oním nástrojem byla královská harfa, na kterou virtuózně, nadšeně a s vlídným úsměvem hrála Jana Boušková, sólo harfistka České filharmonie. Petr Kadlec pak s ní a s dětmi vedl kompetentní, přirozený a vtipný dialog a opět mi potvrdil zlepšující se úroveň své moderace.

Během necelé hodiny vysvětlili interpretační možnosti a specifika harfy (včetně flažoletů), aniž by dětský mozek a duši zatěžovali odborností, názvy skladeb a jmény skladatelů. Výjimkou byl Bedřich Smetana  a úryvky z Vyšehradu a Vltavy a na vyžádání z publika zaznělo i jméno ve Francii žijícího Kryštofa Mařatky. Vzorek z jeho skladby Praharphona totiž měla díky použitému pravítku bouřlivý ohlas. Kromě zmíněné hudby zahrála paní Boušková úryvky z Benátského karnevalu F. Godefroida (oslnivá technika), Mandolíny E. Parise-Alvarse, Rossettiho Sonáty Es dur, Prokofjevova Preludia a Salzedova Chanson de la nuit a Le temps des fleurs. Aby dětem ukázala předchůdce mohutné harfy, „vykouzlila“ Jana Boušková pro irskou a českou lidovou písničku  malou irskou harfičku. Děti byly za aktivitu a pozorný poslech odměněni dárkem. Po skončení koncertu si mohly sáhnout na nástroj a jeho struny. Fronta se táhla celým sálem.

Česká filharmonie jde pestrou edukativní cestou, která by se mohla za nějaký čas ukázat jako šťastná a účinná. Snad se za dvacet, třicet let stane aspoň část dnešních dětských návštěvníků  abonenty nebo dokonce mecenáši našeho prvního orchestru…  

Sdílet článek: