pátek, 27. srpen 2010

Hvězdný okamžik Pražského jara

Napsal(a) 

Hvězdný okamžik Pražského jara, foto Ivan Malý Hvězdný okamžik Pražského jarafoto: Ivan Malý

Neděle 23. 5. se zapsala do dějin festivalu Pražské jaro zlatým písmem. Koncert Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu se stal nakonec večerem nejlepšího tělesa 65. ročníku festivalu. Pod vedením třiaosmdesátiletého švédského dirigenta Herberta Blomstedta prezentoval Schubertovu Symfonii C dur „Velkou“ a Mahlerovy Kindertotenlieder . Blomstedt je charismatický umělec úsporného gesta. Práci s orchestrem měl ulehčenu jednak důkladnou znalostí tělesa, jednak jeho vysokou interpretační a instrumentální kulturou, ke které v letech 1961 – 1979 přispěl i Rafael Kubelík, později Colin Davis a Lorin Maazel, od roku 2003 však především současný šéf orchestru Mariss Jansons. (Jeho rukopis je na SOBR hodně znát.) Obecně volil Blomstedt v Schubertovi volnější tempa, než je zvykem právě u Jansonse. Zmíním několik detailů: téma 1. věty ve frázích místo oblouku spíše členil a linie vůbec vedl více instrumentálně než vokálně, v 2. větě zazářil sólový hoboj, trio ve Scherzu bylo málo kontrastní, finále bylo nejlepším provedením, jaké jsem živě slyšel. Bavorské provedení Schuberta bylo výborné a v mnohém poučné, nicméně vrcholem byl Mahler, kde orchestr skvěle doprovodil Matthiase Goerneho . Písně o mrtvých dětech jsou s ničím nesouměřitelným geniálním opusem. Goerne se jich poprvé dotkl už v době studií a od té doby se k nim stále vrací a promýšlí. Pěvcova propojenost hlasu s textem je dnes podle mě nedostižná a překonává i pojetí Thomase Hampsona. Takový výraz a ryzí pěvectví jsem ještě v této skladbě neslyšel. Za iniciaci tohoto koncertu zasluhuje Pražské jaro velké uznání.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.