neděle, 20. duben 2014

Hvězdné konstelace v březnu a na začátku dubna: Mysliveček, Händel, Zelenka

Napsal(a) 

Vivica Genaux, foto Michal Adamovský Vivica Genauxfoto: Michal Adamovský
Česká scéna staré hudby rychle směřuje ke  statutu rodinného stříbra. Inscenace Myslivečkovy opery Olimpiade v provedení Collegia 1704 byla nominována na International Opera Award 2014 v kategorii Rediscowered Works, Ensemble Inégal získal za nahrávku Zelenkovy Missy Paschalis svůj už třetí Diapason d’Or, manažerce Letních slavností staré hudby Markétě Semerádové byl 19. března propůjčen francouzský řád Umění a literatury (l‘Ordre  des Arts et des Lettres) v hodnosti rytíř…

Inscenace Olimpiade ve Stavovském divadle 2013, foto Hana Smejkalová Inscenace Olimpiade ve Stavovském divadle 2013foto: Hana Smejkalová
Dne 17. března se na francouzském vyslanectví (18. března v Italském institutu) konala konference, na které se představila nová mezinárodní instituce – Joseph Mysliveček Institute. Jejím cílem je propagace Myslivečkových děl a tvorby jeho současníků, pocházejících z českých zemí. O Myslivečkově Olimpiade  tu hovořili Václav Luks a filmový režisér Petr Václav, který o pozadí vzniku opery připravuje dokumentární film, o Myslivečkově životě a době referovali tři specialisté – Stanislav Bohadlo, Mélanie Traversier z Francie (věnuje se neapolské opeře 18. století), a Američan Daniel E. Freeman (autor katalogu Myslivečkova díla, a dvou dalších významných publikací, zaměřených na pražskou operní scénu Františka Antonína Šporka a Mozartovy pražské pobyty). I kdyby institut v budoucnosti „jen“ zaujal více výkonných umělců pro Myslivečkovu hudbu, stačilo by to: není to tak dávno, co jeho operní tvorba byla  známá jen ze slovníkových hesel, zatímco dnes ji mají na repertoáru Raffaella Milanesi, Cecilia Bartoli i Vivica Genaux.

Vivica Genaux a Václav Luks, foto Michal Adamovský Vivica Genaux a Václav Luksfoto: Michal Adamovský
Vivica Genaux byla 18. března sólistkou Hvězd barokní opery. Večer navázal na konferenci: na programu byly sinfonie a árie z Gluckových oper Ezio (který měl premiéru v roce 1750 v Praze) a Paride ed Elena, Galuppiho Penelope, Myslivečkova Ezia a Olimpiade, a Tancrediho neapolského skladatele Ferdinanda Bertoniho; program doplnila Mozartova raná Sinfonia in D, KV 181. Pěvecký projev Vivicy Genaux má výrazně „instrumentální“ charakter - zpěvačka ale detailně pracuje i s výrazem a obsahem textu. Posledním číslem programu byl skvostný přídavek: árie z francouzské verze Gluckova Orfea, v úpravě Hectora Berlioze a Camilla Saint-Saënse, která vznikla pro pěveckou hvězdu Pauline Viardot-Garcíovou.

Musica Florea, foto archiv Musica Florea Musica Floreafoto: archiv Musica Florea
Barokní podvečery Collegia Mariana zahájily jarní sezonu v kostele sv. Šimona a Judy 24. března znamenitě: programem s názvem Kapelník a císařovna, sestaveným z instrumentálních a vokálních skladeb Johanna Friedricha Fasche, Františka Ignáce Antonína Tůmy, Johanna Josepha Fuxe a Antonia Caldary, jehož Stabat Mater  večer uzavřelo; ve Faschově dvojkoncertu vystoupila s Janou Semerádovou Martina Bernášková, sólové vokální party přednesli Hana Blažíková, Markéta Cukrová, Václav Čížek a Jaromír Nosek. Musica Florea uvedla s vokálním ansámblem Collegium Floreum 2. dubna v kostele sv. Šimona a Judy Händelovy Brockesovy pašije HWV 48. Velká sóla zpívali Jaromír Nosek, Hasan El Dunia, Jan Ondrejka, Lucie Rozsnyó a Stanislava Mihalcová, menší svěřil Marek Štryncl členům Collegia Florea Martinu Ptáčkovi, Evě Kolkové, Isabelle Shaw, Janu Petráčkovi, Markétě a Kristině Stoklasovým, Karlu Procházkovi a Marii Žárské. Provedení Brockesových pašijí je v rámci našeho koncertního provozu raritní – i proto byl tento koncert velmi vítaný; provedení bylo výtečné.

Kateřina Ghannudi, foto archiv In Cordis Ensemble Kateřina Ghannudifoto: archiv In Cordis Ensemble
Co do kvality a zajímavosti dramaturgie a interpretace nezůstaly pozadu ani „menší“ podniky. Hudební salon Café créme v kostele sv. Vavřince, 23. března hostil harfistku a zpěvačku Kateřinu Ghannudi, která s Monikou Knoblochovou předvedla poslechově neobyčejně příjemnou neapolskou hudbu přelomu 16. a 17. století (Giovanni de Macque, Gian Leonardo dell’Arpa, Giovanni Maria Trabaci, Ascanio Mayone, Andrea Falconieri, Scipione Stella, Girolamo Montesardo, Giovanni Salvatore), doplněnou o italské lidové písně a četbu z dobových cestopisů (Giulio Cesare Capaci, Bedřich z Donína). Dne 20. března uvedli na stejném místě Vilém Veverka a Lukáš Vendl čtyři fantazie pro sólový hoboj Georga Philippa Telemanna, sonáty pro hoboj s doprovodem bassa continua od Carla Philippa Emanuela Bacha, Antonia Vivaldiho a Johanna Sebastiana Bacha, a cembalovou suitu Louise Nicolase Clérambaulta: přesvědčivý důkaz toho, že je možné skvěle skloubit moderní nástroje s historicky poučenou interpretací starší hudby (oba hudebníci mají dlouhodobou zkušenost se hrou na dobové instrumenty). Tento koncert měl pozoruhodný protějšek – vystoupení Ensemble Berlin Prag v cyklu FOK Stará hudba v kostele sv. Šimona a Judy 8. dubna. Vilém Veverka je členem souboru spolu se svým někdejším učitelem a členem Berlínské filharmonie Dominikem Wollenweberem; dále tu vystoupili izraelský fagotista Mor Biron (také z Berlínské filharmonie), houslista Jakub Černohorský, kontrabasista Pavel Nejtek a Barbara Maria Willi. Na pořadu bylo Šest hobojových sonát ZWV 181 Jana Dismase Zelenky, které patří k nejobtížnější hobojové literatuře vůbec; soubor se jich zhostil brilantně.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.